Šlo o bezpečnost Evropy

Šaman v Ústí

(Report z konference "Odsun Němců z Československa – 65 let poté" kterou dne 29. listopadu 2011 uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu definitivně končí. Zveřejňuji střípky z následující debaty. Skutečně jenom střípky, protože v diskusi se mluví rychleji než při přednášení příspěvků, mluví mnozí a dokonce chce mluvit i člověk, který to zapisuje a zároveň fotografuje. Takže má strašně nečitelný těsnopis.)



Václav Houžvička mj. poznamenal, že média se dnes nebojí informovat, ale nepracují s fakty. V případě pomníku zabitých Němců v Novém Boruse například v našem tisku vůbec neobjevila expertíza Vojenského historického ústavu, která uváděla kauzu na správnou míru. Vyhrabávat 65 let po válce kosti a dramatizovat tehdejší příběhy dnešníma očima nepovažuje za produktivní z hlediska dnešních vztahů.

Přítomného nezaznamenaného zástupce českého ministerstva zahraničí jsem se zeptal, jestli minule zmiňovaná provokace hesenského sociálního ministerstva našla nějakou diplomatickou odezvu z naší strany. Dověděl jsem se, že česká vláda považuje za svého partnera v zahraniční politice spolkovou vládu. (Zvláštní je, že náš premiér je partnerem zemských ministerských předsedů, rovněž i naši ministři mají za partnery zemské ministry – jediná výjimka, které se držíme posledních 22 let, je nereagence našeho ministerstva zahraničních věcí na různé provokace na zemské úrovni. Ano, zemské vlády nemají ministry zahraničí, bohužel ale šťouchají do našich záležitostí.)
Byl jsem také ubezpečen, že německé ministerstvo zahraničních věcí v žádném případě neprotestovalo, když Česká televize vysílala v rámci České sody pořad Alles gute! (ve kterém nás Milan Šteindler a David Vávra učili dosti nekorektním způsobem němčinu). Žádná protestní nóta nepřišla, to by si demokratický stát, kterým Německo je, nedovolil už k ohledu na svobodu slova. Podobné zprávy jsou pouze fámou.
(Dramaturg pořadu Milan Tesař se se svým výrokem o "drsné reakci ze strany publicistů, státní správy  i německého vyslanectví" tedy dopustil nejspíš pomluvy.)

Eva Hahnová uvedla, že právě ona zmiňovaná hesenská brožura Alfreda de Zayas byla kritizována v německém tisku. "Vzdělávací" akce hesenského ministerstva vyvolala vlnu odporu a byla pak přerušena na nátlak německé veřejnosti.

Piotr M. Majewski

Piotr M. Majewski hovořil o živých polských hlasech, které jsou slyšet v Německu, a podivoval se, proč německá veřejnost neslyší žádné české hlasy?  V Německu probíhají různé diskuse, ve kterých jsou sudetoněmecké organizace kritizovány, ale chybí v nich vnější pohled. Němcům v těchto diskusích chybí Češi! Po 20 letech už vzdávají, že by je někdy mohli uslyšet.

Na tuto otázku odpovídalo více lidí, podařilo se mi zapsat až osobní zkušenost Miloslava Bednáře. Svého času napsal do německých novin dopis čtenáře na obranu Edvarda Beneše, který zde byl bez jakéhokoli náznaku "objektivity" urážen. Krátký dopis prošel redakcí až po projeveném zájmu ze strany velvyslanectví. (Nevím jestli českého nebo německého.) Zde zmíním svou osobní zkušenost s českými novinami Mladá fronta Dnes, kde jsem skončil s kariérou "spolupracovníka listu" poté, co jsem příslušnému redaktorovi přinesl vyvážený článek o sudetských Němcích. (Pan redaktor odvětil, že "zítra to v  novinách bude" – a nebylo. Už nikdy nic.) Později, už jen jako čtenář, jsem redakci poslal dopis, aby uvedla na pravou míru některá tvrzení o českém pohraničí, která byla uvedena na první stránce tehdejšího Víkendu. Dostal jsem odpověď, že autorka příspěvku je prý "externí spolupracovnicí", čímž se redakce vyhýbala odpovědnosti, které jí plynou z tiskového zákona (uveřejnit tiskovou opravu při omylu nebo lži). Tak jsme zrušili předplatné těchto novin. A toto je i odpověď na Majewského otázku, proč nejsou Češi slyšet v Německu. Oni nejsou slyšet ani v Česku. A když už nějaký český historik nechá svou knihu přeložit do němčiny – není o její vydání v Německu zájem! (Tyto mé odpovědi jsem v Ústí nevyslovil, nechtěl jsem vpadat do diskuse odborníků a zdržovat ji, naopak, chtěl jsem se něco dovědět sám. Zveřejňuji je alespoň zde.)

Dověděl jsem se o existenci jisté české spisovatelky Sidonie Dědinové, která žije v Německu, kde vydala mj. "reportážní" či "dokumentární" román "Edvard Beneš – likvidátor". Už název jejího úspěšného (mezi sudetoněmeckými čtenáři) "románu" naznačuje její postoje. Způsob psaní je pak "citový" – kde nejsou dokumenty, "domyslí" si autorka jednání, výroky i myšlenky! Prý je to "útvar uznávaný literární vědou a mezi čtenáři oblíbený..."

Jiří Nenutil

Nejzajímavější bylo vystoupení PhDr. Jiřího Nenutila z filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, který na Tachovsku vede výzkum zaměřený na exhumaci obětí druhé světové války. (V sále byly umístěno i několik panelů z výstavy Nezapomenutí mrtví, viz i fotogalerii.) Evropa je mrtvými prosycena, ambicí vědy je, aby ty kosti dokázala zařadit. Mrtvé lidské tělo je pietní, neutrální věc. Na Tachovsku dokumentují vědci jednotlivé válečné hroby, ať už na hřbitovech, nebo roztroušené v krajině – ostatky vojáků, zajatců a vězňů různých národností – nebo i masový hrob obětí pochodu smrti do nacistického koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Tým ověřuje metodiku výzkumu, která u nás zatím chybí. Proto v něm jsou – krom filozofů – i archeologové, antropologové, historici a právníci. Jde o objektivní výzkum, který krom ohledávání a výzkumu bude mít za úkol i konečné uložení těl do hrobů. Jde o jedno z témat budoucího česko-německého soužití.

Zde poznamenávám, že mám důvěru v mladou generaci, která snad politické bitvy svede na dokumentární, historickou a hlavně objektivní úroveň.

Miloslav Bednář upozornil na vývoj v protektorátu a postoj českého odboje, který reflektoval s britským názorem z r. 1939: Poválečné soužití Čechů a Němců je nemožné.

Jan Kuklík

Václav Houžvička řekl, že Edvard Beneš předvídal, že nastanou problémy s bezpečností nového státu, zejména ze strany Německa, a dovozoval, že Československo si odsun může dovolit jen tehdy, když bude zakotven v mezinárodním právu.

Eva Hahnová pravila, že odsun je součástí "německé otázky". Problém česko-německého soužití byl už "za starého Rakouska". V roce 1918 se (bývalí rakouští) Němci pokusili o odtržení od nového čs. státu, v další době se však svou spoluprací zasloužili o jeho demokratický charakter. Po roce 1945 se Rakousko a Německo etablovaly jako demokratické státy. Přesto stále zůstává "německá otázka", kdy Německo hledá své východní hranice. Češi k této otázce neměli příležitost – jich se nikdo neptal.

Jan Kuklík poukázal na to, že s hledáním svých hranic mělo problémy hlavně Polsko. Polské hranice dělaly potíže i Velké Británii – ta se totiž za ně zaručila, tedy i za východní hranice Polska. Po zabrání východní části Polska Sověty měli Britové s uznáním nových hranic problémy. Problém posunutí západních hranic se vyřešil tak, že Němci na tomto území byli prohlášeni za "Volksdeutche" (tedy Němce, kteří žili v Evropě mimo stát s německou majoritou).

Miloslav Bednář zmínil, že odsun Němců požadoval po Benešovi odboj, ale Beneš o tom nerozhodoval. O tom nerozhodovalo Československo, Německo, ale Spojenci, kteří odsun považovali za prevenci proti rozpoutání další války. Fakt je, že Churchill se ptal Beneše na jeho názor na odsun, ale ne proto, že by to záleželo na československém postoji, ale že tolik slušnosti zase v sobě Churchill měl. A zde došlo k "významné koincidenci" (Beneš britský návrh podpořil). Co se týče Rakouska, to přišlo s tezí, že se stalo "první obětí Německa". Dnešní špatné vztahy s Rakouskem jsou reminiscencí na české "zločiny" minulosti. Temelín je zde pouze zástupný problém. "Rozbili jsme jim" císařství…

Ještě se mnohé říkalo, co jsem již nestihl zaznamenat. Až poslední krátké zhodnocení odsunu zaznělo z úst pana Bimana: "Šlo o bezpečnost Evropy."
-------------------------

Diskuse byla poměrně dlouhá, něco kolem hodiny. A to proto, že jsme si odpustili všechny přestávky na kávu. Mělo se skončit v 18:00, a skončilo se – v 17:55. Takže jsem pohodlně stihl  v 18:13 rychlík do Prahy. Další hodinu jsme ještě v něm s jedním z kolegů pokračovali v diskusi. Příště bychom se mohli bavit třeba – o vyhnání Čechů z pohraničí.
*****

Viz i předcházející části zprávy z konference Odsun Němců z Československa – 65 let poté, kterou uspořádala v Ústí nad Labem Univerzita J.E. Purkyně společně se skupinou Evropských Konzervativců a Reformistů Evropského parlamentu dne 29. listopadu 2011:

Eva Hahnová: Čtyři odsuny Němců z Evropy.
Martin D. Brown: Etnické čistky? Od kdy?
Piotr M. Majewski: Kdy Poláci pochopili Čechy.
Václav Houžvička: Co dělí a co sjednocuje střední Evropu.
Diskuse k první části konference: Poválečná vysídlení, přesídlení, vyhnání, deportace, repatriace a německá koncepce.
René Petráš: Zneužití menšinových práv jako důvod jejich zániku
Jaroslav Kuba: Důsledky dekretů prezidenta E. Beneše pro právní systém ČR
Jan Kuklík: Dlouhé stíny Mnichova
Diskuse po třetím panelu: Nebýt zajatci minulosti
Zdeněk Radvanovský: Hlavní město česko-německých vztahů
Miloslav Bednář: Německé vyrovnání s nacistickou minulostí není postačující

Další fotografie z konference viz ve fotogalerii.