pátek 20. října 2017

Hurá na Jeruzalém!


(Užít si Izrael)

Masada není od Jeruzaléma, kde chceme dneska večer skončit, tak daleko. Jen asi sto kilometrů. Ještě není ani tři čtvrtě na čtyři, když nasedáme do auta. A sešli jsme z ní skutečně po Hadí stezce (stejně, jako jsme i vystoupali). Ne tedy nahoru hodinu a dolů půlhodinu (jak jsem falešně naznačoval štěpným titulkem minule), ale teď jenom od obchodně turistického komplexu, kde se skrývá i dolní zastávka lanovky, dolů ke svému bílému autu. Ne, nikdo nám ho neodtáhl, ale je pěkně rozpálené. Pouštím klimatizaci naplno, a stejně naplno šlápnu na plyn, abychom se mohli vrátit do jedné ze sedmi Ejn Gedi. Na sever je to stále pouhých dvacet kilometrů po silnici č. 90. Proletěl jsem je povolenou devadesátkou, takže jsme na parkovišťátku u vrat do proslulé ejngedské botanické zahrady zastavili asi pět minut před čtvrtou. Před zavřenými vraty a před zamčenými vrátky ke kukani pokladny.

úterý 17. října 2017

MOBY DICK: Koho nevolit


Toto není volební kampaň, ale pokud by to někoho zajímalo: Zadavatelem je Moby Dick a zhotovitelem je taky Moby Dick

Ona je to vlastně protivolební kampaň. Tak koho nehodlá Moby Dick volit (a jistě tím pohněvá většinu voličstva):

1) Moby Dick nebude volit stranu, která jako svou pražskou lídřici nominovala kovanou starostalinistku.
"Koho máš na mysli?" (Žena Moby Dicka)
"Ono už není moc stran, kde by mohl kariéru udělat echtovní stalinista." (Mrtvá Kočka)

2) Moby Dick nebude volit stranu, v jejímž čele stojí bývalý agent StB. Hlavně proto, že se i dnes chová jako estébák.

"Aha! Takže říkáš, že nebudeš volit KSČM." (Žena Moby Dicka)
"ANO." (Moby Dick)

čtvrtek 12. října 2017

Hadí stezkou


Masada není od Ejn Gedi daleko. Tak dvacet kilometrů od tamní synagogy směrem na jih. Po nich odbočíme vpravo  na vedlejší silničku, která po dně Vádí Masada mírně stoupá mezi solně zbarvenými písečnými vrstvami, tvarovanými jako ztuhlé vlny. Zdejší sedimenty na bývalém dně mořském jsou modelovány hlavně stružkami vody. Míříme k nástupní stanici lanovky, jež je jenom součástí stravovacího, nakupovacího a muzejního komplexu. Když jsme sem jeli turistickým autobusem, dostali jsme se až k němu, ale teď na planince pod svahem na nás číhá závora. Nic to, na kruháku se otočím a zarejduju na velké vyasfaltované parkoviště, stíněné palmami, kde zastavím mezi autobusy. Ještě se ujišťuji, že zde mohou stát i osobní auta, a pak už se s Janinkou vydáme vzhůru k lanovce. Vida, mohli jsme zastavit ještě před kruhákem vpravo, kde se také nachází parkoviště, menší, kamenité, kde už stojí nějaká osobní auta. I jeden autobus se sem uplacíroval. Měli bychom to odtud blíž. Avšak přeparkovávat už nebudu!

úterý 10. října 2017

Sedm Ejn Gedi

(Starověká synagoga ve třetím)

Minule jsme vystoupali od moře k vodopádu a pak zase slezli zpět ke vstupu do rezervace Ejn Gedi. Spokojeně vycházíme z rezervace, kde jsme nezahynuli, jen se trochu unavili. Proto chci, aby na mne Janinka počkala na lavičce, zatímco já zaběhnu k hotelu pro auto. Za pět minut už odjíždím od Ejn Gedi Hostelu, kde jsme jen jednou přespali. Přes dvojici kruhových objezdů se probojovávám k parkovišti před rezervací. Naštěstí tu ty kruháky jsou, protože nával vozů od severu je náramný. Takhle ani nečekám a za další minutu projíždím kolem přeplněného parkoviště. Naštěstí na něm nemusím hledat místo. Jenom přirazím k chodníku, kde se sice stát nesmí, ani zastavit, ale já jenom přeruším jízdu, naberu Janu a jedeme dál.

pátek 6. října 2017

MOBY DICK: Hold Katalánsku


Krvavá vnitřní záležitost, přiměřená síla, evropský dvojí metr, masky mrtvých a Nobelův mír

Neděle 1. října 2017


V Katalánsku probíhá referendum o vyhlášení nezávislosti.

"Referendum je neústavní!" (Španělská vláda)
"Referendum je ústavní!" (Katalánská vláda)

úterý 3. října 2017

Od moře k vodopádu


(Užít si cesty údolím Nachal David v Ejn Gedi)

Včera jsme měli náročný cestovní den. Dnes bude taky náročný. Ale nejdřív se osvěžím ve vodách Mrtvého moře. Janinka při včerejší večerní procházce opětovně odmítla možnost smočení, když by se musela k mrtvé vodě trmácet roklinou, takže vybíhám sám ještě před snídaní hned po ránu, tedy v osm hodin. Slunce jako obrovský reflektor září nad jordánskými horami, schovává se do kouřma, chvílemi zalézá do roztřepených mráčků. Ale je teplo. Opět u autobusové zastávky překonám devadesátku, a pak se vnořím do rokliny, ze které včera vyšel mladý cizinec. Jde o vymleté koryto Davidova potoka vlastně. Říkám si, že v takovém potoku snad žádné zrádné propadající se bolani nebude, že by ho už musely zimní vody vymlít. (Omlouvám se všem čtenářům blogu, ale dál následuje neodstranitelná miniaturizace, způsobená plodnou spoluprací Wordu na cizím počítači a sveřepou umanutostí redakčního systému Blogspot... Budete si to muset přečíst zde na tomto Neviditelně psím odkazu.)

pátek 29. září 2017

MOBY DICK: Snížený práh politické hygieny


Hromadná blbost, kurdské drápy, speciálně vybraní troubové, zlodějské umění a nepříliš dobré reference

Sobota 23. září 2017


"Moudří zpravidla běh událostí stejně nezvrátí; bývá jich málo a ostatní se jim vysmívají, což je velmi pohodlné a obyčejní lidé v tom nalézají potěšení. Než vyjde najevo pravda a oni se prohlásí za svedené a tudíž nevinné… Málokterý z vítězů má potom náladu trestat hromadnou blbost."
(Z fantasy románu Jany Rečkové Nezdejší. Ten byl právě dnes pokřtěn na Coniáši, který se konal v Městské knihovně Praha. Dnes román vyšel, napsán byl před dvaceti lety, ale klidně mohl být napsán před dvěma tisíci lety.)

"Nebo za čtyři týdny." (Mrtvá Kočka)

úterý 26. září 2017

Létající hotel v Ejn Gedi


(Užít si cesty údolím Arava a kolem Mrtvého moře)

Je minuta po třetí, když vyjíždíme z Timna parku. A nyní vzhůru k Masadě a do Ejn Gedi! Pospíchám po nepříliš kvalitní avšak rovné silnici k severojižní magistrále číslo 90. Ty tři kilometry ke křižovatce, na které se s námi loučí poutací egyptské postavy zvládám za dvě minuty, ale už ve mně coci hlodá. Hlodá a říká, že není potřeba spěchat, protože Masadu dneska stejně už nestihneme. Jó, kdyby tak byla za rohem, ale spíše bude za několika rohy. Za kolika, to zjistím až o třináct kilometrů severněji v Jotvatě, kde jsme se znovu stavili na opožděném obědě.

pátek 22. září 2017

MOBY DICK: Značka ruské kultury


Naši šmejdi, hluboce filozofický projev, energetický kancléř a počem banky touží

Neděle 17. září 2017


"Na světě jsou lidé, kteří mě považují za Stalina Karibského regionu, jsem mu podobný. Prohlédněte si profil, já koukám do zrcadla a zdá se mi, že jsem podobný Stalinovi." (Vychloubání venezuelského bolí-prezidenta Mikuláše Magora na kanálu VTV)

úterý 19. září 2017

Houba a půl


(Užít si Timnu)

Vítejte v Jordánsku! Tato esemeska vystřídala včerejší výhrůžku mobilního telefonu, který nás vítal v Saudské Arábii. Tou jsme byli obšťastněni včera na pouštní silničce Shlomo Stream Trail nad Ejlatem. Ale ne, jsme stále v Izraeli a míříme po silnici číslo 90 na sever, na dotek jordánské hranice. (Na dotek – pokud bychom měli kilometr a půl dlouhou ruku.) Jedeme k našemu dnešnímu cíli, od hostelu HI-Eilat k hostelu HI-Ein Gedi. Ejlatský hostel byl velmi přívětivý. Náš pokoj byl dimenzován na šest obyvatel (manželská postel + dvě přistýlky, nad kterými bylo možno od zdi odloupnout ještě dvě palandy), takže ve dvou nám tam bylo přímo přepychově. Také jsme poprvé mohli okusiti pravé izraelské hotelové snídaně (včetně humusu a kyselých rybiček). Počasí jsme měli rovněž výborné. Ráno v osm ukazoval teploměr na klimatizaci příjemných 29,2 stupňů, ale věřte, že to bylo na noc právě natolik přiměřené, že jsme si klimatizaci nemuseli pouštět.

pátek 15. září 2017

MOBY DICK: Tady halt nemá někdo paměť


Kontaktní kampaň, neviditelná hranice, evropský protektorát, vinárna U obuvníka a fotbalové želvy

Neděle 10. září 2017

Naplno začala předvolební kampaň. Zatímco při volbách komunálních se nabízelo řešení celostátních záležitostí, nyní chtějí budoucí poslanci řešit komunální věci, jako třeba "zákaz kamionů v Praze"…

Všechny partaje se soustřeďují na "kontaktní kampaň".

"Z toho mám obavu." (Moby Dick)
"Proč?"" (Žena Moby Dicka)
"Abych při tom kontaktu nedal někomu po čuni." (Moby Dick)

úterý 12. září 2017

Pláž, poušť a park


(Užít si Ejlat)

Ano, užili jsme si ejlatského Mořského parku, a je stále časné odpoledne. Zopakuji, že teplota vzduchu už vylezla na příjemných 29 stupňů, takže se pojedeme ještě někam vykoupat. A vím kam pojedeme, protože jsem si to předem naplánoval. Nebo spíše popojedeme. Kolem kilometr dlouhé rezervace Korálový útes (kde se dobře potápí, ale není kde si kloudně zaplavat), a pak hned za jejím plotem odbočuju na parkoviště. Našel jsem místečko na neplaceném stání. Vystoupili jsme, vzali si koupací bágly a jali se hledat cestu k moři. Zaparkoval jsem moc brzo, a tak jsme se k němu propracovali asi až za pět minut, jen co jsme obešli restaurační areál. A už se před námi přes zástupy rákosových slunečníků rozevírá pohled na moře. Pod slunečníky se sluní žlutá lehátka a na nich opalující se turisté. (Ano, tady to opaluje i pod slunečníky  – odrazem od moře.) Kamínková pláž, široká zde gigantických 50 metrů se zove Sports Beach, přímo na ni pak navazuje stometrová nekonečná pláž Coral Beach s plátěnými slunečníky. Dalších třicet metrů je pláž holá, bez slunečníků. A bez plavců – tenhle kousek je vyhrazen jako vlez do vody pro surfaře. Koupání zakázáno. Další kousek pláže je vlastně restaurační předzahrádka, sahající až k vodě. Pak už je přístaviště rybářských a výletních lodí. Našli jsme si asi nejlepší místní koupací příležitost.

pátek 1. září 2017

MOBY DICK: Dočasné rozhodnutí na neurčitou dobu

Prezident Magoro, jaderný Kačer, Putinova propaganda, Mlhošův tankista, blbec Jean-Claude Juncker a podvodník Babiš

Moby a jeho menažerie už nějakou dobu konají jisté neodkladné práce, ale nedá jim to, aby nepřičinili několik poznámek k minulému trimestru i aktuálnímu týdnu, kdy se začaly vrbit věci, které sledujeme již drahně let.

úterý 29. srpna 2017

Svět moře


(Užít si Izrael)

V neděli ráno míříme z našeho ejlatského hotelu na jih směrem k egyptským hranicím. Řídím já, Janinka se kochá. Jedeme kolem kruháku s modelem věže podmořské observatoře, obklopené plastikami barevných rybek, kolem plechových akvárií, vlastně plotů, na nichž jsou vyobrazeny podmořské krásy. Míjíme vojenské přístaviště, pláž Palm Beach, lány aut, čekající na svou reimportaci, obchodní přístav, oázu Delfíního útesu , opuštěná mola ropného terminálu, a pokračujeme dále. Kousínek pouště je vystřídán další hotelovou oázou, kde se do pobřeží zakusuje oblouček sportovního a rybářského přístavu. (Tady jsme v roce 2008 bydleli s mou milou ženou Ivanou v hotelu Prima Music.) Vlevo se objevuje plot kolem půl kilometru dlouhé pláže přírodní rezervace Korálový útes. To všechno se musí na izraelskou část Akabského/Ejlatského zálivu vtěsnat do sedmi kilometrů. Ujeli jsme je za deset minut, a teď se chystáme zaparkovat u našeho dnešního hlavního cíle.

pátek 25. srpna 2017

Nepřátelé našich nepřátel


V těchto dnech vzpomínáme na 25. výročí rozdělení Československa, přesněji státního útvaru, jehož finální název zněl "Česká a Slovenská Federativní Republika". Jeden aspekt, který vedl určitou slovenskou skupinu k podpoře vzniku samostatného slovenského státu nebyl v probíhajících diskusích zatím zmíněn. Myslím, že teď je příležitost, kdy bychom si ho mohli znovu připomenout. A vyslovit i to nekorektní, avšak přesné slovo "klerofašismus".

úterý 22. srpna 2017

Delfíní šabat


(Užít si Izrael)

Včera jsem obcházel severní ejlatské pláže od nejlepší Palm Beach až po ty nejkrásnější hotelové, ale dnes pojedeme na tu úplně opravdu nejlepší pláž, jak se na ni pamatuju z roku 2008. Náš první celistvý den v Ejlatu bude zasvěcený odpočinku. Celý ho chci strávit u moře. Jenže, když se napíše "celý", tak u něj samozřejmě nebudeme 24 hodin. Určitě k němu nevyrazíme v půl sedmé ráno, kdy mne vzbudilo Slunce, vylézající zpoza jordánských pahorků na severovýchodě. Snídaně je totiž až od osmi.

pátek 18. srpna 2017

Vzpomínka na Ramblu


Barcelona je protkána uličkami, ulicemi, třídami, bulváry. Nejznámější a nejživější třídou je třída, která se jmenuje jen Třída. Tak je známá: La Rambla, která začíná na velkém kulaťáku s názvem Katalánské náměstí a táhne se v délce asi jeden a čtvrt kilometru až k moři. "Ulice tohoto typu mají ve Španělsku široký chodník vedoucí jejich středem", popisuje Ramblu George Orwell ve své knize Hold Katalánsku. Rambla odděluje kdysi dělnickou čtvrť  El Raval na jihozápadě od historické čtvrti Barri gòtic. V květnu 1937, v době občanské války, o které Orwell píše, tudy vedla válečná linie mezi dělnickými anarchisty a prosovětskými komunisty. Až při četbě Orwella jsem se dověděl, že občanská válka se nevedla jen mezi povstaleckými fašisty a vládními jednotkami, ale (a občas hlavně!) i mezi ozbrojenými složkami vládní koalice. Zatímco anarchistická vojska z katalánské POUM držela frontu proti Frankovým fašistům, katalánští komunisté ze PSUC, věrni přísaze 3. kominterny (a dodávkám zbraní ze SSSR) bojovali hlavně politicky. A propagandisticky. Takže z dělnických anarchistů se – dle bolševiků – náhle stali "fašisté". Také toto mi zpětně objasňuje další z důvodů, proč v Barceloně jsme téměř na každém kroku nacházeli památníky na osvobozenecký boj proti Španělsku, končící porážkou během "Dne" v roce 1715, ale o pomníčky z doby občanské války jsme nezakopli. Tehdejší střepy ještě odírají krvavé rány uvnitř katalánské společnosti…

pondělí 14. srpna 2017

Nejlepší ejlatská pláž


(Užít si Izrael)

Ejlat, Ejlat. Ocituji tady o něm stručnou charakteristiku ze své knížky Mír v Izraeli: "Toto území je zvláštní na mnoho způsobů. Jedním z nich je (když pomineme pouštní osady), že nejbližším městem je 250 km vzdálená Beer Ševa. Dalším, že je jediným přístupem Izraele k Rudému moři, a jeho prostřednictvím i do východních moří. Izraelské pobřeží je široké – či spíše úzké – pouhých dvanáct kilometrů. A pak se zde nachází bezdaňová zóna. V Ejlatu bydlí asi 50.000 obyvatel a určitě několik desítek tisíc turistů. Ti všichni pijí odsolenou vodu, která se nebere přímo z moře, ale z rozsáhlých obdélníkových bazénů na sever od města. Sem podzemím proniká od moře voda přefiltrovaná usazeninami, nicméně stále slaná. Nepřehlédnutelným městotvorným prvkem je letiště, jehož jediná severojižní přistávací plocha rozděluje oblast na dvě části. Je tu málo místa, takže se neděste, když vám přímo nad hlavou zaduní motory dopravního letadla."

úterý 8. srpna 2017

Jak jsme zahynuli v Negevu


(Přežít Izrael)

Nejprve se ještě vrátím k minulému vyprávění Jak jsme zahynuli v Českém lese. Článek potěšil čtenářku Miroslavu, zejména popisované bloudění. A to proto, že když v té oblasti byla v červnu, dva měsíce po nás, a hledala odbočku ze šestky na Dimonu, tak tam rovněž bloudila, a to za "plné poslušnosti navigaci". Ta je honila ze šestky na jakýsi "camprdlík", aneb silniční útvar, podobný mému "Ping pongu po kruháčích". Taky ztratili půlhodinu času. Já neměl zapnutou navigaci, ale prohlížel jsem si trasu na gůglích mapách. Kdybych si prohlížel raději jen mapu (a ještě raději přehlednější mapy.cz, kde to není bílé na světle šedém), a nebyl zblblý, tak bych si správnou cestu našel sám. Vyhlašuji plnou neposlušnost navigaci! A slibuji poslušnost Janince…

pondělí 31. července 2017

Jak jsme zahynuli v Českém lese


(Přežít Izrael)

Oběd a naše vlastní restaurace nakonec trvaly až do tří. Máme před sebou ke svému dnešnímu hotelu v destinaci Midreshet Ben Gurion ještě asi 180 kilometrů. S oklikou. Když chceme navštívit největší uměle vysázený les v Izraeli, nazvaný Jatir. A to chceme. Přesněji, chci to já, protože tenhle cíl mi pokaždé unikal. Nejblíže jsem byl v roce 2014 společně s výpravou Židovského národního fondu (KKL), tedy organizací, která v Izraeli od roku 1901 vykupuje pozemky a sází na nich stromy – už je jich za více než století práce skoro čtvrt miliardy! Tehdy jsme bydleli v Aradu, od něhož je okraj lesního masivu Jatir vzdálen vzdušnou cestou jen 15 km, a jeli jsme dokonce sázet stromky – jenže ty jsme nakonec sázeli jinde. U města Nachšon, protože tam to bylo potřeba. Prostě musím vidět ten slavný Jatir a hlavně v něm navštívit Český les, o kterém jsem toho už tolik napsal.

úterý 25. července 2017

Podzemní království

Černé je bílé a balvan je díra...
(Přežít Izrael)

Nejdříve komentář ke dni, aneb Jak přežít nenávist

V pátek 14. července zaútočili tři palestinští teroristé minisamopaly na izraelskou vojenskou hlídku. Tato celkem fádní zpráva se vymyká bežnému koloritu tím, že napadeni byli vojáci, kteří hlídali vstup na Chrámovou horu. Tedy lidé, kteří se starají, aby se na ni nedostaly ozbrojené osoby, které by mohly zaútočit na modlící se muslimy. A nedovolí ani, aby se tam nedostali nemuslimové. Vojenská hlídka stojí asi dva metry před hranou chrámového okrsku, který spravuje autonomní muslimská rada Waqf, formálně odpovědná jordánskému králi. Další kuriozitou je, že teroristé napadli hlídku zezadu, tedy z náboženského okrsku, který Waqf buďto nemá pod kontrolou, což je nedbalé, nebo s jejím vědomím, což je zločinné. Zločinné je i to, že v objektech na Chrámové hoře skladují teroristé zbraně!

čtvrtek 20. července 2017

Nebedrap míru


Nebedrapy Tel Avivu z Hatachany, ten Míru úplně vlevo.
(Přežít Izrael)

Jsme na jaffském nádraží – odkud se už nejezdí. A že odtud do 82 km vzdáleného a skoro 800 m vysokého Jeruzaléma jezdili svého času všichni, kdo se tam chtěli dostat. Ono to bylo opravdu nejpohodlnější po moři přes Jaffu, z Ameriky, Evropy i Ruska. Theodor Herzl i baron Rothschild, císař Vilém II. a jeho dvůr, a všechny další velké i malé osobnosti, ti museli strávit na klikaté a stoupavé trati skoro čtyři hodiny! Všichni nastupovali tady. A to až do roku 1948, kdy byla tato stanice zrušena a nástupním bodem do Jeruzaléma se stalo telavivské nádraží. No a po roce 1967, když byla vybudovaná silnice číslo jedna, po které se do Jeruzaléma můžete dostat za hodinu, osobní vlaková doprava na této trati úplně chcípla. Zmizely koleje z Jaffy do Tel Avivu, ale z nezmizely koleje ze stanice Jaffa, ani samotná stanice. Koleje tu teď slouží jako dekorace. Nebyly rozkradeny – snad proto, že prozíravá radnice nechala hned v tom roce 1948 celý areál obklopit zdí. Teprve roku 2004 zde začaly první rekonstruční práce, a roku 2007 byla stanice znovuotevřena. A je tady od té doby komplex Hatachana, kde se odehrávají různé koncerty a festivaly. Ochranná zeď funguje dodnes, otevírá se v deset ráno a zavírá v deset večer. Jen ve čtvrtek, kdy zde od sedmé hodiny večerní probíhá umělecký veletrh pod širým nebem, se zavírá až o půlnoci.

úterý 18. července 2017

Putování Tel Pišpešukem


(Přežít Izrael)

Město tohoto jména v Izraeli nenajdete, ani nikde jinde. Pišpešuk, či šuk ha-pišpešim, bleší trh, ten nejkurióznější, který znám, se nachází v uličkách staré Jaffy. Je to další dnešní cíl, který chci ukázat Janince hned po tom, co jsme prošmejdili zvířetníkové uličky kolem jaffského vršku. Nejdříve však scházíme pozvolným obloukem od kostela sv. Petra dolů k věžovým hodinám. Cestou se dostáváme k dělům, o kterých jsem ve své kníze Mír v Izraeli tvrdil, že je zde zanechal v roce 1799 Napoleon. Kdybych si tehdy přečetl přiloženou infocedulku, pak bych věděl, že se jedná o pobřežní dělové kusy z otomanské periody (1515-1917) – což by se nevylučovalo. Kdyby další cedulka neupřesňovala, že tato děla sem byla dovezena až na počátku 18. století, aby chránila Jaffu před beduínskými nájezdy. (Což ovšem dědictví po Napoleonovi nevylučuje ani tak.)

pátek 14. července 2017

Podlý útok v Jeruzalémě


Mobyho zpráva z Jeruzaléma:

Pátek 14. července 2017

"Izraelští policisté dnes dopoledne vnikli svévolně na Chrámovou horu, posvátné to území islámského náboženství. V absolutním rozporu se zásadami náboženské morálky a ochranou lidských práv zde zavraždili tři nábožné muslimy. Jednoho, který po barbarském útoku ještě žil, dorazili na místě. Izraelští okupanté poté sáhli k dalšímu podlému útoku na náboženské cítění utlačovaných Palestinců, když zakázali vstup na Chrámovou horu všem muslimům. Znemožnili jim tak dnešní polední modlitbu, tedy páteční – tu nejdůležitější v běhu týdne. Tento další zločin izraelské soldatesky oprávněně vyvolává rozhořčené emoce v řadách zbídačelého lidu."

úterý 11. července 2017

Jaffská zvířena


(Přežít Izrael)

Minule jsem zmínil naléhavý úkol, kvůli kterému mířím po schodech kolem Mořské mešity přímo vzhůru, až mi Janinka sotva stačí. Hodlám totiž navštívit podzemní návštěvnické středisko na náměstíčku před kostelem sv. Petra. Jsou tam prý i vykopávky z římské doby. A taky, jak se pamatuju z dřívější návštěvy, záchod. Nejspíš jsem snědl něco nevhodného, či snad ve zbytečném chvatu, a to se mi teď bouří ve vnitřku. Takže chvátám, a to nikoli zbytečně.

úterý 4. července 2017

Větrný anděl


(Přežít Izrael)

Včera jsme měli s Janinkou náročný den. I když náročný být původně neměl. Na dnešek jsem tedy naplánoval něco lehčího. Ráno má být ošklivě a jen 14 stupňů, sjedeme se podívat do věhlasného Muzea umění na obrazy.  (Kdybyste si v bedekru Lonely Planet chtěli najít Art Museum, tak ho v rejstříku nenajdete v seznamu muzeí, tam je jenom uvedeno světoznámé Umělecké muzeum v Ejn Charod, nenajdete ho ani pod heslem Tel Aviv, avšak pod samostatným heslem Telavivské umělecké muzeum…) Bedekr chválí "ultramoderní futuristickou budovu amerického architekta Prestona Scotta Cohena" a "skvostnou sbírku impresionistů a postimpresionistů". No, snad tam něco bude. Odpoledne se pak rozvalíme na pláži před hotelem (za pobřežní magistrálou), to už má být 26 stupňů.

úterý 27. června 2017

Jak jsme zahynuli na Nitcanské pláži

(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou navštívili most "Až sem", přes který se Egypťani v květnu roku 1948 na sever k Tel Avivu neprobojovali. A teď se konečně můžeme vydat směrem k Ashkelonu na jih k dunovým jezírkům poblíž městečka Nitcan. Tedy nikoli "vydat", avšak také probojovat!

Naplánoval jsem to skvěle. Jak už jsem psal, byl naším hlavním dnešním cílem onen most. (Jak jsem asi nepsal, vydal jsem se k němu, abych zažil jeho atmosféru. Odehrává se tu totiž jedna ze závěrečných scének mého rozepsaného románu Paměť kamenů.) A když už jsme v Ashdodu, podívali jsme se i na jeho citadelu. A na mapách jsem si našel další, tentokrát přírodní zvláštnost: Nedaleko odtud se nacházejí podlouhlá jezírka, kolem nichž se vine čtyřkilometrová turistická cesta. A kousek za nimi se rozkládá pláž, kam jsem na závěr dnešního putování naplánoval naše první letošní smočení ve Středozemním moři.

úterý 13. června 2017

Jaký most???


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou brouzdali po dunách kolem citadely Ashdodu. Málem bych jel rovnou k další atrakci, asi 4 km vzdáleným jezírkům u Nitcanu, avšak Jana mi už napotřetí připomněla, že sem jedeme hlavně kvůli tomu mostu. Jakýmu mostu, porád? Jo k tomu mostu Gešer ad Halom! Tak dobře.

úterý 6. června 2017

Vlny nad mořem


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou dorazili z Tel Avivu do Ashdodu. Do třetího a do druhého Ashdodu. První Ashdod, třináckrát zmiňovaný v Bibli, tak ten leží ve vnitrozemí. Přesněji jeho vykopávky na Tel Ashdod. Ty jsou vzdáleny asi pět kilometrů od pobřeží a nacházejí se kousek na jih od současného Ashdodu v oblouku mezi silnicí číslo 4 a železnicí. Z největší části je ono starověké město nejspíše pohřbeno pod vlnami dun, které se až sem vzdouvají od moře. Jak jsem zjistil pohledem do mapy až teď.

Tak tenhle první Ashdod jsme nenavštívili.

čtvrtek 1. června 2017

Kámen, hrušeň a hrob


Na severním konci území leží pískovcový kámen, který označuje místo, kde stával dům č.p. 39 Josefa a Alžběty Doležalových, kteří zde žili společně s dětmi Josefem a Marií. Na východě se v hustém vrbovém podrostu skrývá klenba můstku, přes který jezdil na svoji louku sedlák Rákos. Můstek vedl přes potok, který dnes teče o patnáct metrů severněji. Jižní konec areálu je ohraničen novým hřbitovem, vedle kterého leží trosky hřbitova původního. Vandalové zde zničili hrobky a hroby, kosti rozházeli po okolí. Před tím z lebek pečlivě vytrhali zlaté zuby.

úterý 30. května 2017

K hradbám Ashdodu


Vnor do Ašdodu
(Přežít Izrael)

První noc v Izraeli jsme spali jak zabití. Přesto jsme se vzbudili už v půl šesté. Vlastně, protože máme letní čas, tak v půl sedmé. Vlastně, protože jsme v Izraeli, tak v půl deváté. Nejvyšší čas umýti se, a posnídati. Požili jsme včera nakoupené poživatiny. Ukázalo se, že chleba je neuvěřitelně chutný, stejně jako jemná tvarohoidní, téměř tekutá, pomazánka. Ukázalo se také, že mléko, které si včera Janinka pořídila není mlékem, avšak velice chutným kefírem. Nicméně nevhodným pro nalití do kávy. Přesto se velmi hodil k samotnému vyzunknutí. Kafe i čaj jsme si mohli uvařit díky tomu, že jsme měli k dispozici varnou konvici. Nikoli přivezenou v přetíženém kufru, ale jako součást vybavení pokoje. Ve všech letošních izraelských hotelích jsme mohli užít domácích varných konvic, i když často nešlo o rychlovarné, leč pomalovarné konvice. Nicméně byly místně vyzkoušeny, takže nehrozilo vyražení jističe. (Kafe a čaj v sáčcích přiloženy.)

čtvrtek 25. května 2017

Kdo pustil Kajínka?


Tak teď víme, kdo. Tedy kdo finálně. Ale kdo ho pustil před 17 lety, kdy "utekl" z Mírova? A kdo ho pustil před 24 lety, kdy se nevrátil z dovolené, kterou dostal během svého předchozího jedenáctiletého trestu??? Tohle jsem na Psa napsal v roce 2000 (následují současné přípodotky):

Desítky metrů silonového lanka a několik prostěradel nepozorovaně zmizelo z dílny a inventáře mírovské věznice. Aby se ještě s koženými rukavicemi a diamantovou šňůrou objevily na cele doživotně odsouzeného vraha. Tam se přichomýtl jiný odsouzený šachista, který nejspíše hodiny pomáhal přeřezávat mříž. Pak letěla umně spletená lana, zatížená bareriemi, na kamenné zábradlí hradeb, tmou zaburácely výstřely, které nikoho nezasáhly. Proslulý útěkář skočil z několikametrové výšky doprostřed kamení a hloží a nezranil se. Někdo rozvinul červený koberec a otevřel dokořán vězeňskou bránu. Kdo - a proč?

úterý 23. května 2017

Jak jsem zahynul u Dizengoffovy fontány


(Přežít Izrael)

V 16:20 místního letního času udělal podvozek letadla Boeing 737 drnc, drnc, přistáli jsme na letišti Ben Guriona a jsme v Izraeli. Ještě tedy dobrzdit, a dorolovat na patřičné parkovací místo. A ještě tedy přetrpět frontu při výstupu z letadla.

Vystoupíme po schůdcích z letadla a jsme v Izraeli. Je přesně 16:35 místního času, doba, kdy jsme měli doletět. Ještě tedy nastoupit do přistaveného autobusu, které nás dopraví na Terminál 3, kde vystoupíme a jsme v Izraeli.

pátek 19. května 2017

Zpráva o stavu informatiky a komunikace na prahu 3. tisíciletí

(Ranní příběh)

 Když milý hlas v tramvaji č. 5 poprvé oznámí zastávku "Nákladové nádraží Žižkov" (na této lince jsou totiž dvě stanice téhož jména), vím, že mám vystoupit. Už dvacet let tu sice stojí Ústřední telekomunikační budova, ale tradice je holt tradice.

Kolem umělecké plastiky s případným názvem "Přepadení na dálnici" vystoupím po několika moc schodech k vstupnímu průčelí. Třídílné automatické dveře vlevo jsou už dvacet let mimo provoz. Lépe řečeno, nikdy v provoz uvedeny nebyly, snad jenom při kolaudaci. Aby byl neznalý návštěvník této veřejné budovy (uplatňují se zde i reklamace, lidé z jiných organizací sem chodí na oběd atd.) uveden v obraz, jsou tyto dveře opatřeny jako vizuálním signálem i zamčeným visacím zámkem na tlustém řetězu.

úterý 16. května 2017

Přes přepážky ku hvězdám


(Jak jsme nezahynuli při letu do Izraele)

Předzvěstí naší letošní cesty do Izraele se stalo už nakupování nové mapy a nového bedekru. Léta jsem si vystačil s průvodcem Jeruzalém a Svatá země z dílny Dorling Kindersley, který v češtině vydal Ikar. Jenže ta léta – Ikar dílko vydal v roce 2005, originál vyšel v Londýně už roku 2000, tedy na závěr minulého tisíciletí. A ten Jeruzalém – skvělý, ale právěže hlavně Jeruzalém a Svatá země jen poměrně stručně. Takže jsem zabrousil po webu a na radu zkušeného cestovatele si vybral titul Izrael a palestinská území od lonely planet.

čtvrtek 11. května 2017

Konec demokracie v Čechách

Hudba léčí a na srdce jsou Poděbrady. Obé platilo i v mrazivém počátku roku 1971 na poděbradské elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického. Na pokoji č. 201 léčil splín jeho tří obyvatel magnetofon s nahrávkami venkovské a západní hudby. Johny Cash nostalgicky bučel "Nobody knows..." a Michal Tučný proplouval svým smutným, nejsmutnějším ránem – báječné anestetikum. Majitelé magiče rádi a věrně poslouchali c&w music, rádi a věrně také navštěvovali lázeňské podniky zvané U Soudku a Na Hrázi, též Záložnu. Cívkový stroj (nebateriový) nemohli tahat s sebou, léčivá moc hudby jim však u piva chyběla. Dva šikovnější studenti prvního ročníku (průmyslováci, pochopitelně) si tedy zrobili jakési hnízdečko rozměru vrabčího, jemu i podobné, z drátů, poťáků, kondenzátorků a integráče, jinak vysílač v pásmu 80 MHz. Naladili do polohy mezi obsazenými kmitočty a výkonem 1 W hulili do vzdálenosti několika set metrů country pohodu. Na tranzistoráčku v nejbližších nálevnách pak poslouchali svoji oblíbenou stanici. (To tehdy, milé děti, nebylo normální. Bylať normalizace.)

úterý 9. května 2017

Přežít Izrael

Jafa
(Jak jsme nezahynuli při návratu)

Před rokem jsme s  mou neregistrovanou partnerkou Janinkou navštívili Izrael. Byli jsme tu dvanáct dní, nafotil jsem asi patnáct tisíc snímků. Některé z  nich jste mohli vidět, pokud jste četli některý z  třiašedesáti článků, které jsem o našem tripu napsal na svůj blog a poslal  na Neviditelného psa, poslední právě před třemi týdny. Jmenoval se „Příští rok v Jeruzalémě!“ a končil větou „Anebo ještě letos…“. Tak ano, letos. Rok mi trvalo to psaní, a můžu psát znova.

úterý 18. dubna 2017

Příští rok v Jeruzalémě!


(Izrael na vlastní kůži)

Je neděle 2. dubna 2016, 13:27, před hotelem zastavuje náš bílý taxík. Nakládám bagáž do kufru auta, zatímco ze stanu u domku, kde včera probíhala svatba, vycházejí černé ženy v bílém. Jestli falašky nebo koptky? Nevím. Myslíme, že něco vidíme, ale vlastně nevíme. V Izraeli snad ještě více než kde jinde.



pátek 14. dubna 2017

MOBY DICK: Veselé Velikonoce


Frustrovaní radikálové, dobří muslimové, dočasné používání, jaderný pohled, kvalita venezuelské gumy a duševně vyšinutí prezidenti

Sobota 8. dubna 2017


Nezachycený důstojník Scotland Yardu vysvětlil možný důvod radikalizace řidiče z Westminsterského mostu: Frustrovala ho pravicová propaganda, vyčítající machometánům, že vraždí bezvěrce.
"No oni židi Hitlera nejspíš taky hodně frustrovali..." (Žena Moby Dicka)

úterý 11. dubna 2017

Loučení s Jeruzalémem

(Izrael na vlastní kůži)

Dnes už odlétáme domů do Prahy; hotelový pokoj jest dlužno vykliditi do jedenácti hodin. Sbalíno už v podstatě máme, proto spíme až do půl deváté. Potřebujeme to – protože jsme včera až dlouho do noci balili a kontrolovali si pasy a letenky. E-ticket jsme měli už z Prahy, ale na zpáteční cestu si též musíme poříditi "odbavení". Toho lze dosíci na letišti, avšak obvykle za poplatek a obvykle i za nějakého dodatečného zdržení. Chceme mít všechno sichr, abychom mohli v klidu usnout, takže se pokouším odbavit nás on-line. Avšak wifina v našem odlehlém pokoji je na takovou náročnou operaci tuze neprůrazná, odcházím tedy pod anténu do lobby u recepce. S trochou praxe a získanou znalostí podivných slovíček typu "origin" (nemíní se tím původ, zdroj , počátek čeho či snad začátek svalu, avšak "místo odletu") se mi podaří nás "odbavit". Na mail mi přijde potvrzení – jako pédéefko, které je třeba si vytisknout. (Ne, nevlastním patřičnou apku, jsem staromilec, telefon mám na telefonování. Jana má chytrouše, ale taky apku nemá.) Avšak nevezeme si s sebou tiskárnu. Mohl bych si potvrzení o odbavení k elektronické letence stáhnout na flešku a nechat vytisknout na místní tiskárně, cizí flešky se však, samozřejmě, do místního počítače nepřijímají. Ale je to jednoduché, paní recepční, když vidí mé zoufalství, poradí. Přepošlu jí lejstro mailem, a ona ho vytiskne. Jednoduché to je, ale půlhodina je v háji. Alespoň jsme si pak mohli v klidu pospat.

pátek 7. dubna 2017

MOBY DICK: Praštit bestii po čumáku

Indonézké řešení, rozumný strojvůdce, efektivní pes, moment pravdy a hodně moc změněný postoj

Sobota 1. dubna 2017


"Co se týče Asada, je politickou realitou, kterou musíme přijmout s tím, jak na tom teď jsme. Za minulé administrativy jsme ztratili spoustu příležitostí." (Mluvicí vovčáček Bílého domu Sean Spicer) Bílý dům tak potvrdil "výrazný posun" ve své politice vůči Sýrii. Napříště se bude v Sýrii bojovat pouze proti terorismu, aneb IS – to má být "nejpřednější prioritou".

Dnešní čtenáři už vědí, že to byl ze strany Bílého domu podařený apríl.

úterý 4. dubna 2017

Cesta za vůní pomerančových květů


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Z údolí potoka Kidron stoupáme s Janinkou ke bráně sv. Štěpána. Štěpána, protože tady kousek dole je kostel sv. Štěpána, neb zde prý byl tento světec ukamenován. Krom křesťanskoevropského má brána samozřejmě i islámskoarabský název Báb Sitna Marjam čili Brána sv. Marie, protože islámská světice Marie, matka proroka Ježíše, má tady kousek dole svůj hrob. Minule jsme použili i název Ovčí brána, připojme ještě Bránu kmenů. Sám preferuji název Lví brána (hebrejsky Šaar ha-Arajot, v anglické transkripci Shaar Ha Arayot, kdybyste to hledali na webu), a to proto, že dobře pasuje k reliéfům čtyř lvů, které se na ní vyjímají. Vlevo je jedna dvojice lvů s čumáky k sobě, vpravo je druhá dvojice, která si spolu také pěkně povídá. Tahle hravá zvířátka nechal na bránu umístit už její stavitel sultán Sulejman. Měl sen, že touto branou vtrhnou do města lvi, kteří ho sežerou. A skutečně právě tudy vítězní lvi do Jeruzaléma vtrhli, ale Sulejmana již nezastihli. Jen jeho jordánské následníky. V tomto místě se do hradeb Starého města dostali vojáci izraelských obranných sil během Šestidenní války v roce 1967. V Izraeli ovšem lev pustinný, Panthera leo, nežije, ale dodnes se tu vyskytuje Panthera pardus, aneb levhart skvrnitý, poddruh Panthera pardus nimr, v češtině levhart či leopard arabský. A jejich reliéfy jsou tedy na Lví bráně vytesány. Ano, jsme v Izraeli…

pátek 31. března 2017

MOBY DICK: Přízračný vliv Moskvy


Velmi pěkně připravený proces, jedlé státy, svobodný Ovčáček, žádná velká láska a nespravedlivé pronásledování

Sobota 25. března 2017


Jaromír Kohlíček, dříve poslanec, dnes europoslanec za KSČ(M) přibyl se soudruhy evropskými a ruskými poslanci do Sýrie na přátelskou návštěvu. O svých zkušenostech pohovořil v ruském státním masážním médiu Sputnik:
"Ruská armáda tam vydávala jídlo pro děti. Humanitární akce ruské armády, to je velmi pěkně připravený proces."
Jo, jo, a v Terezíně měly židovské děti také dostatek stravy a hodnotné zábavy, ba i sportovní vyžití. Také velmi pěkně připravený proces, který nacisté předvedli švýcarskému Červenému kříži.

středa 29. března 2017

MAŽIF 6

Srdečně vás zveme na další, 6. ročník malého židovského festivalu, který začíná 2.4.2017 v 19,30 v Maiselově synagoze,
pokračuje v Atriu na Žižkově, v úterý 4.4. koncertem Klezmer Chaverim na Chodovské tvrzi v Praze 4 a končí 11.4.
v Divadle U Valšů.
Dominantou festivalu je světová premiéra symfonické svity Jaromíra Vogela INSPIRENES PRO RABI LOWA,
která bude uvedena v Betlémské kapli 5.4.2017 od 19,30 hodin.
(Programy a video přiloženy níže)

úterý 28. března 2017

Lis Boží


(Getsemany na vlastní kůži)

Scházíme s Janinkou kolem rozsáhlé židovské nekropole bezejmennou pěší uličkou, spíše širokým chodníkem z Olivové hory. Nahoře, na samém jejím vršku, jsme procházeli starou olivovou zahradou u ruského pravoslavného kostela Nanebevzetí. Tady dole, v údolí Jóšáfat, nad potokem Kidron (Cedron) by měla být olivová zahrada přímo starobylá. Jen jestli budou mít otevříno, když je chvilku po poledni? Už jsme neúspěšně prošli kolem dveří kostelů Dominus Flevit i sv. Maří Magdaleny, kde měli zavříno. Tady, na rohu s uličkou el-Mansuryia, se nám otevírá alespoň pohled přes plot na to místo, zvané Getsemany. Nevidíme žádné olivy, jen dvorek za Chrámem národů, který právě stojí uprostřed  getsemanských zahrad. Alespoň jsme na správném místě, nebo kousek vedle, jak nás ujišťuje anglo-francouzská tabulka s textem Matoušova evangelia (26, 40-41).

pátek 24. března 2017

MOBY DICK: Konec strategické trpělivosti


Vlídní rodilí Evropané, organizovaný ANOfert, známé důvody, neslitovný nádor a jiné mentální stavy

Sobota 18. března 2017

Francouzský policajt byl postřelen řidičem při běžné dopravní kontrole na předměstí Paříže. Řidič se poté přemístil do baru, kde se hodlal občerstvit alkoholem. Tam vystřelil několik ran do stropu. Poté odjel na letiště Orly, kde se pokusil vojandě na hlídce sebrat zbraň. Ostatní členové hlídky ho zastřelili.

úterý 21. března 2017

Rychlý otec náš


(Olivová hora na vlastní kůži)

Od tajných plechových dveří, které ukrývají nejviditelnější místo Jeruzaléma (tedy pravoslavný kostel Nanebevstoupení), se vracíme s Janinkou zase kolem mešity Nanebevstoupení. (V Jeruzalémě panuje jistý přetlak svatých míst zřejmě i kvůli tomu, že jsou některá zdvojena, či dokonce ztrojena.) Někudy touto cestou prý do města na oslíku přijížděl Ježíš. My oslíka nemáme, taxikáře jsme už propustili, musíme pěšky. A to je klika, protože teď, před polednem, je ulice Ruba el-Adawiyja už klasicky zaRubaná. Auta tu parkují kolmo k chodníku, takže dva autobusy se na zbylý pruh vozovky vedle sebe nevejdou. Osobní auta by se se skřípěním zubů (či plechů) asi vešla, ale zůstávají stát v kolonách za všudypřítomnými turistickými autobusy. Takže se zde odehrává jednosměrný provoz. Jedna kolona právě vytéká z vyhlídkového místa na Olivové hoře, zatímco proti ní se hromadí kolona druhá. Jde o neregulovaný střídavě jednosměrný provoz, pokud tedy nedojde kvůli předjíždějícím pospíchálkům k zašmodrchání. Pak se většinou zjeví dobrovolník, který oba protisměrné toky usměrní. Nakonec jsme při mých dřívějších skupinových výpravách vždycky na vyhlídkový vrch dorazili, a dokonce se nám po nějakých dlouhých minutách vždy podařilo autobusmo protlačit se zpátky.

pátek 17. března 2017

MOBY DICK: Dakota v plamenech

Nemilosrdná podpora, zajímavá sousloví, strašné rozhodnutí, arabský apartheid a hluboké znepokojení

Sobota 11. března 2017

Vědci z NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně našli u Měsíce indickou družici Chandrayaan-1, která se odmlčela už v srpnu 2009 a od té doby byla nezvěstná. Krychle o hraně pouhého 1,5 metru stále ještě obíhá po polární měsíční dráze.
"Dneska už nikde nic neschováš." (Mrtvá Kočka)

Kde schová moudrý muž informace? Mezi informacemi. Tak jdeme nějaké další vyorat.

úterý 14. března 2017

Zjevné tajemství


(Kudy v Jeruzalému na nebe)

Když jsem připravoval pro naši dvoučlennou výpravu po Izraeli itinerář, dělal jsem tak s plnou odpovědností. Měl jsem vybrány cíle, které jsem navštívil už dříve, avšak často jen v běhu. A chtěl jsem si je prohlédnout znovu a důkladněji. Musel jsem často improvizovat, zejména kvůli počasí. Něco pak bylo nutno kvůli času a únavě vypustit. Něco jsme zase viděli navíc. Díky paní Haně například v Haifě, anebo díky tomu, že jsme se ubytovali v centru Tiberias, anebo proto, že jsme se po Izraeli pohybovali půjčeným autíčkem. Nyní však auto nemáme, a také nemáme itinerář pro Jeruzalém! V hektické přípravě, která začala až týden před odletem zabukováním letenek, jsem ho nestihl připravit. Máme na Jeruzalém celé tři dny a kousek. Je tak nadit památkami! Plány na příští den tvořím až teď. A až teď jsem si uvědomil, že jsem se vlastně ocitl v roli průvodce jednočlenné výpravy. Ukázněné výpravy, protože se mi z ní žádný její člen nikam nezatoulal, jen na asi dva děsuplné okamžiky právě ve Starém městě jeruzalémském. Jinak moje výprava dělala, co se jí řeklo a držela se pohromadě. Teprve nyní jsem mohl alespoň trochu pochopit a zpětně ocenit náročnou a namáhavou práci, jakou měli s našimi dřívějšími výpravami průvodci Šajke a Dalia. A potichu se jim omluvit…

pátek 10. března 2017

MOBY DICK: Nepodložená a bizarní tvrzení


Německý prohnaný stát, absurdní rozvědčík, směšné strašení, rázný Slávek a neevidovaný Bureš