pátek 18. srpna 2017

Vzpomínka na Ramblu


Barcelona je protkána uličkami, ulicemi, třídami, bulváry. Nejznámější a nejživější třídou je třída, která se jmenuje jen Třída. Tak je známá: La Rambla, která začíná na velkém kulaťáku s názvem Katalánské náměstí a táhne se v délce asi jeden a čtvrt kilometru až k moři. "Ulice tohoto typu mají ve Španělsku široký chodník vedoucí jejich středem", popisuje Ramblu George Orwell ve své knize Hold Katalánsku. Rambla odděluje kdysi dělnickou čtvrť  El Raval na jihozápadě od historické čtvrti Barri gòtic. V květnu 1937, v době občanské války, o které Orwell píše, tudy vedla válečná linie mezi dělnickými anarchisty a prosovětskými komunisty. Až při četbě Orwella jsem se dověděl, že občanská válka se nevedla jen mezi povstaleckými fašisty a vládními jednotkami, ale (a občas hlavně!) i mezi ozbrojenými složkami vládní koalice. Zatímco anarchistická vojska z katalánské POUM držela frontu proti Frankovým fašistům, katalánští komunisté ze PSUC, věrni přísaze 3. kominterny (a dodávkám zbraní ze SSSR) bojovali hlavně politicky. A propagandisticky. Takže z dělnických anarchistů se – dle bolševiků – náhle stali "fašisté". Také toto mi zpětně objasňuje další z důvodů, proč v Barceloně jsme téměř na každém kroku nacházeli památníky na osvobozenecký boj proti Španělsku, končící porážkou během "Dne" v roce 1715, ale o pomníčky z doby občanské války jsme nezakopli. Tehdejší střepy ještě odírají krvavé rány uvnitř katalánské společnosti…

pondělí 14. srpna 2017

Nejlepší ejlatská pláž


(Užít si Izrael)

Ejlat, Ejlat. Ocituji tady o něm stručnou charakteristiku ze své knížky Mír v Izraeli: "Toto území je zvláštní na mnoho způsobů. Jedním z nich je (když pomineme pouštní osady), že nejbližším městem je 250 km vzdálená Beer Ševa. Dalším, že je jediným přístupem Izraele k Rudému moři, a jeho prostřednictvím i do východních moří. Izraelské pobřeží je široké – či spíše úzké – pouhých dvanáct kilometrů. A pak se zde nachází bezdaňová zóna. V Ejlatu bydlí asi 50.000 obyvatel a určitě několik desítek tisíc turistů. Ti všichni pijí odsolenou vodu, která se nebere přímo z moře, ale z rozsáhlých obdélníkových bazénů na sever od města. Sem podzemím proniká od moře voda přefiltrovaná usazeninami, nicméně stále slaná. Nepřehlédnutelným městotvorným prvkem je letiště, jehož jediná severojižní přistávací plocha rozděluje oblast na dvě části. Je tu málo místa, takže se neděste, když vám přímo nad hlavou zaduní motory dopravního letadla."

úterý 8. srpna 2017

Jak jsme zahynuli v Negevu


(Přežít Izrael)

Nejprve se ještě vrátím k minulému vyprávění Jak jsme zahynuli v Českém lese. Článek potěšil čtenářku Miroslavu, zejména popisované bloudění. A to proto, že když v té oblasti byla v červnu, dva měsíce po nás, a hledala odbočku ze šestky na Dimonu, tak tam rovněž bloudila, a to za "plné poslušnosti navigaci". Ta je honila ze šestky na jakýsi "camprdlík", aneb silniční útvar, podobný mému "Ping pongu po kruháčích". Taky ztratili půlhodinu času. Já neměl zapnutou navigaci, ale prohlížel jsem si trasu na gůglích mapách. Kdybych si prohlížel raději jen mapu (a ještě raději přehlednější mapy.cz, kde to není bílé na světle šedém), a nebyl zblblý, tak bych si správnou cestu našel sám. Vyhlašuji plnou neposlušnost navigaci! A slibuji poslušnost Janince…

pondělí 31. července 2017

Jak jsme zahynuli v Českém lese


(Přežít Izrael)

Oběd a naše vlastní restaurace nakonec trvaly až do tří. Máme před sebou ke svému dnešnímu hotelu v destinaci Midreshet Ben Gurion ještě asi 180 kilometrů. S oklikou. Když chceme navštívit největší uměle vysázený les v Izraeli, nazvaný Jatir. A to chceme. Přesněji, chci to já, protože tenhle cíl mi pokaždé unikal. Nejblíže jsem byl v roce 2014 společně s výpravou Židovského národního fondu (KKL), tedy organizací, která v Izraeli od roku 1901 vykupuje pozemky a sází na nich stromy – už je jich za více než století práce skoro čtvrt miliardy! Tehdy jsme bydleli v Aradu, od něhož je okraj lesního masivu Jatir vzdálen vzdušnou cestou jen 15 km, a jeli jsme dokonce sázet stromky – jenže ty jsme nakonec sázeli jinde. U města Nachšon, protože tam to bylo potřeba. Prostě musím vidět ten slavný Jatir a hlavně v něm navštívit Český les, o kterém jsem toho už tolik napsal.

úterý 25. července 2017

Podzemní království

Černé je bílé a balvan je díra...
(Přežít Izrael)

Nejdříve komentář ke dni, aneb Jak přežít nenávist

V pátek 14. července zaútočili tři palestinští teroristé minisamopaly na izraelskou vojenskou hlídku. Tato celkem fádní zpráva se vymyká bežnému koloritu tím, že napadeni byli vojáci, kteří hlídali vstup na Chrámovou horu. Tedy lidé, kteří se starají, aby se na ni nedostaly ozbrojené osoby, které by mohly zaútočit na modlící se muslimy. A nedovolí ani, aby se tam nedostali nemuslimové. Vojenská hlídka stojí asi dva metry před hranou chrámového okrsku, který spravuje autonomní muslimská rada Waqf, formálně odpovědná jordánskému králi. Další kuriozitou je, že teroristé napadli hlídku zezadu, tedy z náboženského okrsku, který Waqf buďto nemá pod kontrolou, což je nedbalé, nebo s jejím vědomím, což je zločinné. Zločinné je i to, že v objektech na Chrámové hoře skladují teroristé zbraně!

čtvrtek 20. července 2017

Nebedrap míru


Nebedrapy Tel Avivu z Hatachany, ten Míru úplně vlevo.
(Přežít Izrael)

Jsme na jaffském nádraží – odkud se už nejezdí. A že odtud do 82 km vzdáleného a skoro 800 m vysokého Jeruzaléma jezdili svého času všichni, kdo se tam chtěli dostat. Ono to bylo opravdu nejpohodlnější po moři přes Jaffu, z Ameriky, Evropy i Ruska. Theodor Herzl i baron Rothschild, císař Vilém II. a jeho dvůr, a všechny další velké i malé osobnosti, ti museli strávit na klikaté a stoupavé trati skoro čtyři hodiny! Všichni nastupovali tady. A to až do roku 1948, kdy byla tato stanice zrušena a nástupním bodem do Jeruzaléma se stalo telavivské nádraží. No a po roce 1967, když byla vybudovaná silnice číslo jedna, po které se do Jeruzaléma můžete dostat za hodinu, osobní vlaková doprava na této trati úplně chcípla. Zmizely koleje z Jaffy do Tel Avivu, ale z nezmizely koleje ze stanice Jaffa, ani samotná stanice. Koleje tu teď slouží jako dekorace. Nebyly rozkradeny – snad proto, že prozíravá radnice nechala hned v tom roce 1948 celý areál obklopit zdí. Teprve roku 2004 zde začaly první rekonstruční práce, a roku 2007 byla stanice znovuotevřena. A je tady od té doby komplex Hatachana, kde se odehrávají různé koncerty a festivaly. Ochranná zeď funguje dodnes, otevírá se v deset ráno a zavírá v deset večer. Jen ve čtvrtek, kdy zde od sedmé hodiny večerní probíhá umělecký veletrh pod širým nebem, se zavírá až o půlnoci.

úterý 18. července 2017

Putování Tel Pišpešukem


(Přežít Izrael)

Město tohoto jména v Izraeli nenajdete, ani nikde jinde. Pišpešuk, či šuk ha-pišpešim, bleší trh, ten nejkurióznější, který znám, se nachází v uličkách staré Jaffy. Je to další dnešní cíl, který chci ukázat Janince hned po tom, co jsme prošmejdili zvířetníkové uličky kolem jaffského vršku. Nejdříve však scházíme pozvolným obloukem od kostela sv. Petra dolů k věžovým hodinám. Cestou se dostáváme k dělům, o kterých jsem ve své kníze Mír v Izraeli tvrdil, že je zde zanechal v roce 1799 Napoleon. Kdybych si tehdy přečetl přiloženou infocedulku, pak bych věděl, že se jedná o pobřežní dělové kusy z otomanské periody (1515-1917) – což by se nevylučovalo. Kdyby další cedulka neupřesňovala, že tato děla sem byla dovezena až na počátku 18. století, aby chránila Jaffu před beduínskými nájezdy. (Což ovšem dědictví po Napoleonovi nevylučuje ani tak.)

pátek 14. července 2017

Podlý útok v Jeruzalémě


Mobyho zpráva z Jeruzaléma:

Pátek 14. července 2017

"Izraelští policisté dnes dopoledne vnikli svévolně na Chrámovou horu, posvátné to území islámského náboženství. V absolutním rozporu se zásadami náboženské morálky a ochranou lidských práv zde zavraždili tři nábožné muslimy. Jednoho, který po barbarském útoku ještě žil, dorazili na místě. Izraelští okupanté poté sáhli k dalšímu podlému útoku na náboženské cítění utlačovaných Palestinců, když zakázali vstup na Chrámovou horu všem muslimům. Znemožnili jim tak dnešní polední modlitbu, tedy páteční – tu nejdůležitější v běhu týdne. Tento další zločin izraelské soldatesky oprávněně vyvolává rozhořčené emoce v řadách zbídačelého lidu."

úterý 11. července 2017

Jaffská zvířena


(Přežít Izrael)

Minule jsem zmínil naléhavý úkol, kvůli kterému mířím po schodech kolem Mořské mešity přímo vzhůru, až mi Janinka sotva stačí. Hodlám totiž navštívit podzemní návštěvnické středisko na náměstíčku před kostelem sv. Petra. Jsou tam prý i vykopávky z římské doby. A taky, jak se pamatuju z dřívější návštěvy, záchod. Nejspíš jsem snědl něco nevhodného, či snad ve zbytečném chvatu, a to se mi teď bouří ve vnitřku. Takže chvátám, a to nikoli zbytečně.

úterý 4. července 2017

Větrný anděl


(Přežít Izrael)

Včera jsme měli s Janinkou náročný den. I když náročný být původně neměl. Na dnešek jsem tedy naplánoval něco lehčího. Ráno má být ošklivě a jen 14 stupňů, sjedeme se podívat do věhlasného Muzea umění na obrazy.  (Kdybyste si v bedekru Lonely Planet chtěli najít Art Museum, tak ho v rejstříku nenajdete v seznamu muzeí, tam je jenom uvedeno světoznámé Umělecké muzeum v Ejn Charod, nenajdete ho ani pod heslem Tel Aviv, avšak pod samostatným heslem Telavivské umělecké muzeum…) Bedekr chválí "ultramoderní futuristickou budovu amerického architekta Prestona Scotta Cohena" a "skvostnou sbírku impresionistů a postimpresionistů". No, snad tam něco bude. Odpoledne se pak rozvalíme na pláži před hotelem (za pobřežní magistrálou), to už má být 26 stupňů.

úterý 27. června 2017

Jak jsme zahynuli na Nitcanské pláži

(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou navštívili most "Až sem", přes který se Egypťani v květnu roku 1948 na sever k Tel Avivu neprobojovali. A teď se konečně můžeme vydat směrem k Ashkelonu na jih k dunovým jezírkům poblíž městečka Nitcan. Tedy nikoli "vydat", avšak také probojovat!

Naplánoval jsem to skvěle. Jak už jsem psal, byl naším hlavním dnešním cílem onen most. (Jak jsem asi nepsal, vydal jsem se k němu, abych zažil jeho atmosféru. Odehrává se tu totiž jedna ze závěrečných scének mého rozepsaného románu Paměť kamenů.) A když už jsme v Ashdodu, podívali jsme se i na jeho citadelu. A na mapách jsem si našel další, tentokrát přírodní zvláštnost: Nedaleko odtud se nacházejí podlouhlá jezírka, kolem nichž se vine čtyřkilometrová turistická cesta. A kousek za nimi se rozkládá pláž, kam jsem na závěr dnešního putování naplánoval naše první letošní smočení ve Středozemním moři.

úterý 13. června 2017

Jaký most???


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou brouzdali po dunách kolem citadely Ashdodu. Málem bych jel rovnou k další atrakci, asi 4 km vzdáleným jezírkům u Nitcanu, avšak Jana mi už napotřetí připomněla, že sem jedeme hlavně kvůli tomu mostu. Jakýmu mostu, porád? Jo k tomu mostu Gešer ad Halom! Tak dobře.

úterý 6. června 2017

Vlny nad mořem


(Přežít Izrael)

Minule jsme s Janinkou dorazili z Tel Avivu do Ashdodu. Do třetího a do druhého Ashdodu. První Ashdod, třináckrát zmiňovaný v Bibli, tak ten leží ve vnitrozemí. Přesněji jeho vykopávky na Tel Ashdod. Ty jsou vzdáleny asi pět kilometrů od pobřeží a nacházejí se kousek na jih od současného Ashdodu v oblouku mezi silnicí číslo 4 a železnicí. Z největší části je ono starověké město nejspíše pohřbeno pod vlnami dun, které se až sem vzdouvají od moře. Jak jsem zjistil pohledem do mapy až teď.

Tak tenhle první Ashdod jsme nenavštívili.

čtvrtek 1. června 2017

Kámen, hrušeň a hrob


Na severním konci území leží pískovcový kámen, který označuje místo, kde stával dům č.p. 39 Josefa a Alžběty Doležalových, kteří zde žili společně s dětmi Josefem a Marií. Na východě se v hustém vrbovém podrostu skrývá klenba můstku, přes který jezdil na svoji louku sedlák Rákos. Můstek vedl přes potok, který dnes teče o patnáct metrů severněji. Jižní konec areálu je ohraničen novým hřbitovem, vedle kterého leží trosky hřbitova původního. Vandalové zde zničili hrobky a hroby, kosti rozházeli po okolí. Před tím z lebek pečlivě vytrhali zlaté zuby.

úterý 30. května 2017

K hradbám Ashdodu


Vnor do Ašdodu
(Přežít Izrael)

První noc v Izraeli jsme spali jak zabití. Přesto jsme se vzbudili už v půl šesté. Vlastně, protože máme letní čas, tak v půl sedmé. Vlastně, protože jsme v Izraeli, tak v půl deváté. Nejvyšší čas umýti se, a posnídati. Požili jsme včera nakoupené poživatiny. Ukázalo se, že chleba je neuvěřitelně chutný, stejně jako jemná tvarohoidní, téměř tekutá, pomazánka. Ukázalo se také, že mléko, které si včera Janinka pořídila není mlékem, avšak velice chutným kefírem. Nicméně nevhodným pro nalití do kávy. Přesto se velmi hodil k samotnému vyzunknutí. Kafe i čaj jsme si mohli uvařit díky tomu, že jsme měli k dispozici varnou konvici. Nikoli přivezenou v přetíženém kufru, ale jako součást vybavení pokoje. Ve všech letošních izraelských hotelích jsme mohli užít domácích varných konvic, i když často nešlo o rychlovarné, leč pomalovarné konvice. Nicméně byly místně vyzkoušeny, takže nehrozilo vyražení jističe. (Kafe a čaj v sáčcích přiloženy.)

čtvrtek 25. května 2017

Kdo pustil Kajínka?


Tak teď víme, kdo. Tedy kdo finálně. Ale kdo ho pustil před 17 lety, kdy "utekl" z Mírova? A kdo ho pustil před 24 lety, kdy se nevrátil z dovolené, kterou dostal během svého předchozího jedenáctiletého trestu??? Tohle jsem na Psa napsal v roce 2000 (následují současné přípodotky):

Desítky metrů silonového lanka a několik prostěradel nepozorovaně zmizelo z dílny a inventáře mírovské věznice. Aby se ještě s koženými rukavicemi a diamantovou šňůrou objevily na cele doživotně odsouzeného vraha. Tam se přichomýtl jiný odsouzený šachista, který nejspíše hodiny pomáhal přeřezávat mříž. Pak letěla umně spletená lana, zatížená bareriemi, na kamenné zábradlí hradeb, tmou zaburácely výstřely, které nikoho nezasáhly. Proslulý útěkář skočil z několikametrové výšky doprostřed kamení a hloží a nezranil se. Někdo rozvinul červený koberec a otevřel dokořán vězeňskou bránu. Kdo - a proč?

úterý 23. května 2017

Jak jsem zahynul u Dizengoffovy fontány


(Přežít Izrael)

V 16:20 místního letního času udělal podvozek letadla Boeing 737 drnc, drnc, přistáli jsme na letišti Ben Guriona a jsme v Izraeli. Ještě tedy dobrzdit, a dorolovat na patřičné parkovací místo. A ještě tedy přetrpět frontu při výstupu z letadla.

Vystoupíme po schůdcích z letadla a jsme v Izraeli. Je přesně 16:35 místního času, doba, kdy jsme měli doletět. Ještě tedy nastoupit do přistaveného autobusu, které nás dopraví na Terminál 3, kde vystoupíme a jsme v Izraeli.

pátek 19. května 2017

Zpráva o stavu informatiky a komunikace na prahu 3. tisíciletí

(Ranní příběh)

 Když milý hlas v tramvaji č. 5 poprvé oznámí zastávku "Nákladové nádraží Žižkov" (na této lince jsou totiž dvě stanice téhož jména), vím, že mám vystoupit. Už dvacet let tu sice stojí Ústřední telekomunikační budova, ale tradice je holt tradice.

Kolem umělecké plastiky s případným názvem "Přepadení na dálnici" vystoupím po několika moc schodech k vstupnímu průčelí. Třídílné automatické dveře vlevo jsou už dvacet let mimo provoz. Lépe řečeno, nikdy v provoz uvedeny nebyly, snad jenom při kolaudaci. Aby byl neznalý návštěvník této veřejné budovy (uplatňují se zde i reklamace, lidé z jiných organizací sem chodí na oběd atd.) uveden v obraz, jsou tyto dveře opatřeny jako vizuálním signálem i zamčeným visacím zámkem na tlustém řetězu.

úterý 16. května 2017

Přes přepážky ku hvězdám


(Jak jsme nezahynuli při letu do Izraele)

Předzvěstí naší letošní cesty do Izraele se stalo už nakupování nové mapy a nového bedekru. Léta jsem si vystačil s průvodcem Jeruzalém a Svatá země z dílny Dorling Kindersley, který v češtině vydal Ikar. Jenže ta léta – Ikar dílko vydal v roce 2005, originál vyšel v Londýně už roku 2000, tedy na závěr minulého tisíciletí. A ten Jeruzalém – skvělý, ale právěže hlavně Jeruzalém a Svatá země jen poměrně stručně. Takže jsem zabrousil po webu a na radu zkušeného cestovatele si vybral titul Izrael a palestinská území od lonely planet.

čtvrtek 11. května 2017

Konec demokracie v Čechách

Hudba léčí a na srdce jsou Poděbrady. Obé platilo i v mrazivém počátku roku 1971 na poděbradské elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického. Na pokoji č. 201 léčil splín jeho tří obyvatel magnetofon s nahrávkami venkovské a západní hudby. Johny Cash nostalgicky bučel "Nobody knows..." a Michal Tučný proplouval svým smutným, nejsmutnějším ránem – báječné anestetikum. Majitelé magiče rádi a věrně poslouchali c&w music, rádi a věrně také navštěvovali lázeňské podniky zvané U Soudku a Na Hrázi, též Záložnu. Cívkový stroj (nebateriový) nemohli tahat s sebou, léčivá moc hudby jim však u piva chyběla. Dva šikovnější studenti prvního ročníku (průmyslováci, pochopitelně) si tedy zrobili jakési hnízdečko rozměru vrabčího, jemu i podobné, z drátů, poťáků, kondenzátorků a integráče, jinak vysílač v pásmu 80 MHz. Naladili do polohy mezi obsazenými kmitočty a výkonem 1 W hulili do vzdálenosti několika set metrů country pohodu. Na tranzistoráčku v nejbližších nálevnách pak poslouchali svoji oblíbenou stanici. (To tehdy, milé děti, nebylo normální. Bylať normalizace.)

úterý 9. května 2017

Přežít Izrael

Jafa
(Jak jsme nezahynuli při návratu)

Před rokem jsme s  mou neregistrovanou partnerkou Janinkou navštívili Izrael. Byli jsme tu dvanáct dní, nafotil jsem asi patnáct tisíc snímků. Některé z  nich jste mohli vidět, pokud jste četli některý z  třiašedesáti článků, které jsem o našem tripu napsal na svůj blog a poslal  na Neviditelného psa, poslední právě před třemi týdny. Jmenoval se „Příští rok v Jeruzalémě!“ a končil větou „Anebo ještě letos…“. Tak ano, letos. Rok mi trvalo to psaní, a můžu psát znova.

úterý 18. dubna 2017

Příští rok v Jeruzalémě!


(Izrael na vlastní kůži)

Je neděle 2. dubna 2016, 13:27, před hotelem zastavuje náš bílý taxík. Nakládám bagáž do kufru auta, zatímco ze stanu u domku, kde včera probíhala svatba, vycházejí černé ženy v bílém. Jestli falašky nebo koptky? Nevím. Myslíme, že něco vidíme, ale vlastně nevíme. V Izraeli snad ještě více než kde jinde.



pátek 14. dubna 2017

MOBY DICK: Veselé Velikonoce


Frustrovaní radikálové, dobří muslimové, dočasné používání, jaderný pohled, kvalita venezuelské gumy a duševně vyšinutí prezidenti

Sobota 8. dubna 2017


Nezachycený důstojník Scotland Yardu vysvětlil možný důvod radikalizace řidiče z Westminsterského mostu: Frustrovala ho pravicová propaganda, vyčítající machometánům, že vraždí bezvěrce.
"No oni židi Hitlera nejspíš taky hodně frustrovali..." (Žena Moby Dicka)

úterý 11. dubna 2017

Loučení s Jeruzalémem

(Izrael na vlastní kůži)

Dnes už odlétáme domů do Prahy; hotelový pokoj jest dlužno vykliditi do jedenácti hodin. Sbalíno už v podstatě máme, proto spíme až do půl deváté. Potřebujeme to – protože jsme včera až dlouho do noci balili a kontrolovali si pasy a letenky. E-ticket jsme měli už z Prahy, ale na zpáteční cestu si též musíme poříditi "odbavení". Toho lze dosíci na letišti, avšak obvykle za poplatek a obvykle i za nějakého dodatečného zdržení. Chceme mít všechno sichr, abychom mohli v klidu usnout, takže se pokouším odbavit nás on-line. Avšak wifina v našem odlehlém pokoji je na takovou náročnou operaci tuze neprůrazná, odcházím tedy pod anténu do lobby u recepce. S trochou praxe a získanou znalostí podivných slovíček typu "origin" (nemíní se tím původ, zdroj , počátek čeho či snad začátek svalu, avšak "místo odletu") se mi podaří nás "odbavit". Na mail mi přijde potvrzení – jako pédéefko, které je třeba si vytisknout. (Ne, nevlastním patřičnou apku, jsem staromilec, telefon mám na telefonování. Jana má chytrouše, ale taky apku nemá.) Avšak nevezeme si s sebou tiskárnu. Mohl bych si potvrzení o odbavení k elektronické letence stáhnout na flešku a nechat vytisknout na místní tiskárně, cizí flešky se však, samozřejmě, do místního počítače nepřijímají. Ale je to jednoduché, paní recepční, když vidí mé zoufalství, poradí. Přepošlu jí lejstro mailem, a ona ho vytiskne. Jednoduché to je, ale půlhodina je v háji. Alespoň jsme si pak mohli v klidu pospat.

pátek 7. dubna 2017

MOBY DICK: Praštit bestii po čumáku

Indonézké řešení, rozumný strojvůdce, efektivní pes, moment pravdy a hodně moc změněný postoj

Sobota 1. dubna 2017


"Co se týče Asada, je politickou realitou, kterou musíme přijmout s tím, jak na tom teď jsme. Za minulé administrativy jsme ztratili spoustu příležitostí." (Mluvicí vovčáček Bílého domu Sean Spicer) Bílý dům tak potvrdil "výrazný posun" ve své politice vůči Sýrii. Napříště se bude v Sýrii bojovat pouze proti terorismu, aneb IS – to má být "nejpřednější prioritou".

Dnešní čtenáři už vědí, že to byl ze strany Bílého domu podařený apríl.

úterý 4. dubna 2017

Cesta za vůní pomerančových květů


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Z údolí potoka Kidron stoupáme s Janinkou ke bráně sv. Štěpána. Štěpána, protože tady kousek dole je kostel sv. Štěpána, neb zde prý byl tento světec ukamenován. Krom křesťanskoevropského má brána samozřejmě i islámskoarabský název Báb Sitna Marjam čili Brána sv. Marie, protože islámská světice Marie, matka proroka Ježíše, má tady kousek dole svůj hrob. Minule jsme použili i název Ovčí brána, připojme ještě Bránu kmenů. Sám preferuji název Lví brána (hebrejsky Šaar ha-Arajot, v anglické transkripci Shaar Ha Arayot, kdybyste to hledali na webu), a to proto, že dobře pasuje k reliéfům čtyř lvů, které se na ní vyjímají. Vlevo je jedna dvojice lvů s čumáky k sobě, vpravo je druhá dvojice, která si spolu také pěkně povídá. Tahle hravá zvířátka nechal na bránu umístit už její stavitel sultán Sulejman. Měl sen, že touto branou vtrhnou do města lvi, kteří ho sežerou. A skutečně právě tudy vítězní lvi do Jeruzaléma vtrhli, ale Sulejmana již nezastihli. Jen jeho jordánské následníky. V tomto místě se do hradeb Starého města dostali vojáci izraelských obranných sil během Šestidenní války v roce 1967. V Izraeli ovšem lev pustinný, Panthera leo, nežije, ale dodnes se tu vyskytuje Panthera pardus, aneb levhart skvrnitý, poddruh Panthera pardus nimr, v češtině levhart či leopard arabský. A jejich reliéfy jsou tedy na Lví bráně vytesány. Ano, jsme v Izraeli…

pátek 31. března 2017

MOBY DICK: Přízračný vliv Moskvy


Velmi pěkně připravený proces, jedlé státy, svobodný Ovčáček, žádná velká láska a nespravedlivé pronásledování

Sobota 25. března 2017


Jaromír Kohlíček, dříve poslanec, dnes europoslanec za KSČ(M) přibyl se soudruhy evropskými a ruskými poslanci do Sýrie na přátelskou návštěvu. O svých zkušenostech pohovořil v ruském státním masážním médiu Sputnik:
"Ruská armáda tam vydávala jídlo pro děti. Humanitární akce ruské armády, to je velmi pěkně připravený proces."
Jo, jo, a v Terezíně měly židovské děti také dostatek stravy a hodnotné zábavy, ba i sportovní vyžití. Také velmi pěkně připravený proces, který nacisté předvedli švýcarskému Červenému kříži.

středa 29. března 2017

MAŽIF 6

Srdečně vás zveme na další, 6. ročník malého židovského festivalu, který začíná 2.4.2017 v 19,30 v Maiselově synagoze,
pokračuje v Atriu na Žižkově, v úterý 4.4. koncertem Klezmer Chaverim na Chodovské tvrzi v Praze 4 a končí 11.4.
v Divadle U Valšů.
Dominantou festivalu je světová premiéra symfonické svity Jaromíra Vogela INSPIRENES PRO RABI LOWA,
která bude uvedena v Betlémské kapli 5.4.2017 od 19,30 hodin.
(Programy a video přiloženy níže)

úterý 28. března 2017

Lis Boží


(Getsemany na vlastní kůži)

Scházíme s Janinkou kolem rozsáhlé židovské nekropole bezejmennou pěší uličkou, spíše širokým chodníkem z Olivové hory. Nahoře, na samém jejím vršku, jsme procházeli starou olivovou zahradou u ruského pravoslavného kostela Nanebevzetí. Tady dole, v údolí Jóšáfat, nad potokem Kidron (Cedron) by měla být olivová zahrada přímo starobylá. Jen jestli budou mít otevříno, když je chvilku po poledni? Už jsme neúspěšně prošli kolem dveří kostelů Dominus Flevit i sv. Maří Magdaleny, kde měli zavříno. Tady, na rohu s uličkou el-Mansuryia, se nám otevírá alespoň pohled přes plot na to místo, zvané Getsemany. Nevidíme žádné olivy, jen dvorek za Chrámem národů, který právě stojí uprostřed  getsemanských zahrad. Alespoň jsme na správném místě, nebo kousek vedle, jak nás ujišťuje anglo-francouzská tabulka s textem Matoušova evangelia (26, 40-41).

pátek 24. března 2017

MOBY DICK: Konec strategické trpělivosti


Vlídní rodilí Evropané, organizovaný ANOfert, známé důvody, neslitovný nádor a jiné mentální stavy

Sobota 18. března 2017

Francouzský policajt byl postřelen řidičem při běžné dopravní kontrole na předměstí Paříže. Řidič se poté přemístil do baru, kde se hodlal občerstvit alkoholem. Tam vystřelil několik ran do stropu. Poté odjel na letiště Orly, kde se pokusil vojandě na hlídce sebrat zbraň. Ostatní členové hlídky ho zastřelili.

úterý 21. března 2017

Rychlý otec náš


(Olivová hora na vlastní kůži)

Od tajných plechových dveří, které ukrývají nejviditelnější místo Jeruzaléma (tedy pravoslavný kostel Nanebevstoupení), se vracíme s Janinkou zase kolem mešity Nanebevstoupení. (V Jeruzalémě panuje jistý přetlak svatých míst zřejmě i kvůli tomu, že jsou některá zdvojena, či dokonce ztrojena.) Někudy touto cestou prý do města na oslíku přijížděl Ježíš. My oslíka nemáme, taxikáře jsme už propustili, musíme pěšky. A to je klika, protože teď, před polednem, je ulice Ruba el-Adawiyja už klasicky zaRubaná. Auta tu parkují kolmo k chodníku, takže dva autobusy se na zbylý pruh vozovky vedle sebe nevejdou. Osobní auta by se se skřípěním zubů (či plechů) asi vešla, ale zůstávají stát v kolonách za všudypřítomnými turistickými autobusy. Takže se zde odehrává jednosměrný provoz. Jedna kolona právě vytéká z vyhlídkového místa na Olivové hoře, zatímco proti ní se hromadí kolona druhá. Jde o neregulovaný střídavě jednosměrný provoz, pokud tedy nedojde kvůli předjíždějícím pospíchálkům k zašmodrchání. Pak se většinou zjeví dobrovolník, který oba protisměrné toky usměrní. Nakonec jsme při mých dřívějších skupinových výpravách vždycky na vyhlídkový vrch dorazili, a dokonce se nám po nějakých dlouhých minutách vždy podařilo autobusmo protlačit se zpátky.

pátek 17. března 2017

MOBY DICK: Dakota v plamenech

Nemilosrdná podpora, zajímavá sousloví, strašné rozhodnutí, arabský apartheid a hluboké znepokojení

Sobota 11. března 2017

Vědci z NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně našli u Měsíce indickou družici Chandrayaan-1, která se odmlčela už v srpnu 2009 a od té doby byla nezvěstná. Krychle o hraně pouhého 1,5 metru stále ještě obíhá po polární měsíční dráze.
"Dneska už nikde nic neschováš." (Mrtvá Kočka)

Kde schová moudrý muž informace? Mezi informacemi. Tak jdeme nějaké další vyorat.

úterý 14. března 2017

Zjevné tajemství


(Kudy v Jeruzalému na nebe)

Když jsem připravoval pro naši dvoučlennou výpravu po Izraeli itinerář, dělal jsem tak s plnou odpovědností. Měl jsem vybrány cíle, které jsem navštívil už dříve, avšak často jen v běhu. A chtěl jsem si je prohlédnout znovu a důkladněji. Musel jsem často improvizovat, zejména kvůli počasí. Něco pak bylo nutno kvůli času a únavě vypustit. Něco jsme zase viděli navíc. Díky paní Haně například v Haifě, anebo díky tomu, že jsme se ubytovali v centru Tiberias, anebo proto, že jsme se po Izraeli pohybovali půjčeným autíčkem. Nyní však auto nemáme, a také nemáme itinerář pro Jeruzalém! V hektické přípravě, která začala až týden před odletem zabukováním letenek, jsem ho nestihl připravit. Máme na Jeruzalém celé tři dny a kousek. Je tak nadit památkami! Plány na příští den tvořím až teď. A až teď jsem si uvědomil, že jsem se vlastně ocitl v roli průvodce jednočlenné výpravy. Ukázněné výpravy, protože se mi z ní žádný její člen nikam nezatoulal, jen na asi dva děsuplné okamžiky právě ve Starém městě jeruzalémském. Jinak moje výprava dělala, co se jí řeklo a držela se pohromadě. Teprve nyní jsem mohl alespoň trochu pochopit a zpětně ocenit náročnou a namáhavou práci, jakou měli s našimi dřívějšími výpravami průvodci Šajke a Dalia. A potichu se jim omluvit…

pátek 10. března 2017

MOBY DICK: Nepodložená a bizarní tvrzení


Německý prohnaný stát, absurdní rozvědčík, směšné strašení, rázný Slávek a neevidovaný Bureš

úterý 7. března 2017

Z hradeb ven


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Od zvonice kostela Vykupitele se nám podařilo přes Múristán a Davidovu ulici vypohybovat se až k Citadele. Od rána jsme s Janinkou viděli už tolik kamenů, opracovaných i neopracovaných, tolik zdí a věží a tolik turistů i místňáků, že by to chtělo zašít se někam do žírné a pusté zeleně. Kousek odtud je příjemný parčík, znám ho odposledně. Hurá tam!

pátek 3. března 2017

MOBY DICK: Tak trochu Severní Korea


Německá autofobie, žluté Česko, popletený Oskar, duše Ameriky, naivní pasažéři a jiná falešná obvinění

Sobota 25. února 2017


Hnutí jednoho muže absolvovalo další náročný sněm. Dvě stě delegátů politické strany o ráži necelých 3 tisíce členů nakonec schválilo, co mělo být schváleno.
"No počkej, do ANO přece může vstoupit každý!" (Moby Dick)
"Kdo projde půlroční kandidátskou lhůtou a prověrkami." (Mrtvá Kočka)

Na začátku pronesl svůj projev Otec zakladatel Andrej Bureš Babiš, který mj. vzpomínal na začátky ANO:

úterý 28. února 2017

Luteránská vyhlídka

(Jeruzalém na vlastní kůži)

Vylezli jsme s Janinkou z chrámu Božího hrobu docela psychicky odrovnaní. Tolik jsme toho viděli, a často ani nevěděli, že vidíme. Tolik jsme toho neviděli, a ani nevěděli, že bychom mohli vidět. Třeba axis mundi, aneb pupek světa. Pupků světa je povícero: Například Řím, Delfská věštírna, Velikonoční ostrov nebo Damašek. Jasně, většina lidí, národů a míst se cítí být "pupkem světa", ale základním kamenem židokřesťanské kultury zůstává Jeruzalém. A v něm jsou pupky rovnou dva: Skála, dnes skrytá pod Skalním dómem, toho času ovládaná muslimskou radou (Waqf), je prý "základním kamenem světa". V chrámu Božího hrobu je ale ukryt pravý "pupek světa", a ten nevím, jestli jsme potkali. Snad příště. Teď potřebujeme nechat své mozky trochu vydýchat. Nejlépe na nějaké pěkné vyhlídce.

pátek 24. února 2017

MOBY DICK: Nanejvýš nepřesné a přehnané

Premiérovo tutlání, strategické aliance, ruské tlapy a roztrhaná obrana USA

Sobota 18. února 2017

"Za vysoké ceny mobilních služeb může Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a radní Malý." (Nedávné vyjádření ministra  průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD))

úterý 21. února 2017

Svatá Golgota

Jeruzalém na vlastní kůži

"Některé hry se dají vyhrát jen tak, když člověk udělá nevědomou chybu."
(Z Kovanicovy praxe her)
***

Minule jsem vyprávěl, jak jsme s Janinkou stoupali po Via Dolorosa uličkami Muslimské čtvrti od zastavení číslo pět až po křesťanskou devítku u koptského chrámu sv. Heleny. Další cestu ke Golgotě nám zatarasilo zazděné okno. Teď bychom se měli vrátiti zpátky klikatou uličkou a pak dolů po schodech na  súk Chán al–Zét, když jsme tak hloupí a opustili jsme trasu masových turistických výprav. Pak by se u luteránského kostela Vykupitele odbočilo vpravo na súk al-Dabbagha, prošlo by se románskou brankou o hltnosti dvou turistů, a vyšlo by se rovnou na náměstíčko před vchodem do chrámu Božího hrobu.

pátek 17. února 2017

MOBY DICK: Blízký dohled


Minimální prdění velbloudů, nenaplněné potřeby lidu, průzkumní špioni, šťastní Palestinci a kvetoucí kimčongílie

úterý 14. února 2017

Cestou bolesti


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Úzkými uličkami, spíše tunely, jsme se z vycházky po střechách nečekaně dopravili až na vyhlídkové místo nad Západní zdí. Pokochali jsme se výhledy, ale naším dnešním hlavním cílem je Chrám Božího hrobu, kam chceme dojít po Via Dolorose. Na ni jsem hodlal dojít procházkou po hradbách, ze kterých bychom sešli u východní Lví brány. Plánoval jsem, že bychom se odtud vydali zpátky přímým směrem na západ, a prošli si tak hezky onu Cestu bolesti pěkně od jedničky až po čtrnáctku. Hradby jsou však dnes, ve svatý muslimský pátek, ve své severní části uzavřené. Takže se na Via Dolorosu musíme dostat jinudy.

pátek 10. února 2017

MOBY DICK: Nic není vyloučeno


Policejní rozpaky, prezidentův župan, náhlá prověrka, schizoidní islám a roskas Vůdce

Sobota 4. února 2017


Včera postřelila dvoučlenná vojenská hlídka neznámého muže. Byl zraněn v břišní oblasti a jeho stav je vážný. Vojáci po něm začali střílet poté, co se na ně vrhl s mačetou a jednoho z nich pouze lehce zranil. Protože se to stalo u pařížského Louvru a nikoli v Izraeli, začíná zpráva správně: "Neznámý muž s mačetou zaútočil na dvoučlennou vojenskou hlídku…"

úterý 7. února 2017

Bloudění po střechách


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Davidova ulice aneb Al-Bazar nás po kamenné dlažbě a občasných schůdcích nese od Citadely . Klesáme od západu k východu, dolů, směřujeme přímo do nejcentrálnějšího centra Starého města jeruzalémského. Stříšky nad krámy se téměř dotýkají; ačkoli je jedenáct hodin letního času a nahoře slunce pálí, co mu středomořský první aprílový den dovolí, tady dole panuje příjemný chládek. Až pološero, ve kterém louže světla z LED žárovek lákají procházející turisty ke shlédnutí toho nejlepšího, co krámky vyvrhly až na ulici. Vlastně to ani není ulice, spíše chodník, kterému stolečky před obchůdky nechávají jen asi dva metry šířky.

pátek 3. února 2017

MOBY DICK: Drsní spasitelé


Zbrklý Kačer Donald T., rozvážný Vladimirovič P., česká zima, naše politické šaškárny a další lstivé hry

Sobota 28. ledna 2017


US prezident včera podepsal výnos (executive order, EO) pořadového čísla 13769. Není to tedy nic, čím by Kačer Donald Trump vybočoval ze zvyklostí amerických prezidentů, včetně Baraka Obavy, jak se snaží média dokázat kvákáním o "prezidentských dekretech". Tímto EO splnil pan prezident slib, který dal svým voličům: Nepustit do USA teroristy (a osoby podezřelé z možné účasti na budoucím teroristickém činu). Těmito teroristy jsou:

úterý 31. ledna 2017

Hurá na Citadelu!


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Moje minulá reportáž poněkud znepokojila čtenářku Irenu. Chystá se jet do Izraele s cestovní společností. "Jen se bojím jaká je tam bezpečnost, myslíte že se nemám bát a vydat se tam?" Protože takové dotazy bývají třeba na přednáškách časté, uvádím zde svou odpověď:

"Vážená paní Ireno,

nebojte se. Bude tam pro Vás bezpečněji než třeba ve Francii nebo Itálii. V Izraeli jsou bezpečnostní jednotky na možné nebezpečí připraveny. A na aktuálně nebezpečná místa vás nepustí. A pokud jedete s cestovkou, tak ta bude taky vybírat místa, která jsou bezpečná. Terorismus je hrozná věc, ale i v Izraeli jsou nebezpečnější dopravní nehody. A zase: S cestovkou pojedete busem, a ty řídí spolehliví a zkušení řidiči.

Byl jsem v Izraeli čtyřikrát, třikrát s cestovkou Alea a jednou samostatně. Cítil jsem se tam vždy bezpečně (krom dvou krátkých nepříjemných zážitků v Muslimské čtvrti, když jsem tam šel sólo). Tedy bezpečněji než třeba konkrétně v Barceloně. V Izraeli nás například nikdo neokradl a ani se o to nesnažil... Však moje knížka se jmenuje "Mír v Izraeli", a každá její kapitola pak "Mír někde...", protože to jsem v Izraeli skutečně téměř stále pociťoval: Ten mír, který se vznášel vůkol."

pátek 27. ledna 2017

MOBY DICK: Revoluce lásky


Alternativní fakta, marxistické retro, účinné mučení, muslimská citlivost a wuppertalské chucpe

Nejdříve zmiňme výkřik čtenáře Michaela J. k našim ironickým zmínkám o návrhu ministra Chovance na změnu ústavy, podle níž by držení zbraní bylo vlastně ústavním právem občanů ČR. Dostal jsem odkaz na článek, ve kterém je to přesně vymalováno, včetně citace oné změny:
"Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon."

úterý 24. ledna 2017

Od trhu k trhu


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Míříme od Via Dolorosy nahoru a na sever po el-Wad do hlubin Muslimské čtvrti. Strategickou křižovatku za námi střeží vojenská hlídka, jak jsem psal minule.. Během uplynulého týdne jsem se dověděl, jak rozeznat vojáky z  IDF (Izraelských obranných sil) od pohraničníků (kteří jsou součástí jednotek Magev, aneb policie): Hoši a děvčata od IDF jsou v zeleném, zatímco pohraničníci/policajti chodí v černém. No, když se na tu fotku dívám znovu, tak v popředí stojí dvoučlenná hlídka v šedém se zelenými neprůstřelnými vestami. V zákrytu za nimi stojí dvoučlenná hlídka v černém, se kterou se baví vojáček, který má na hlavě zelenou čapku. Protože však jsme v Jeruzalémě, kde se o klid  starají vesměs členové Magav, tak jsou zřejmě všichni členy hraniční stráže. Jak napovídají i emblény našité na rukávech.

pátek 20. ledna 2017

MOBY DICK: Vivat Trump!


Palné zbraně, druhořadé celebrity, legální Babiš, nezákonná ČT a slepá média

Sobota 14. ledna2017

Ptačí chřipka kosí ptáky. Prý ne kosy, ale divoké labutě a domácí puťky. Ale více se kosí preventivně. Za utracený kus patří úhrada od státu.
Lidská chřipka kosí lidi. Do 6. ledna v Česku zemřelo 9 lidí, dalších 35 případů je závažných. Obětmi jsou hlavně senioři přes 60.

"Česká správa sociálního zabezpečení si mne ruce." (Moby Dick)
"Ale nemne, ty zvíře." (Žena Moby Dicka)
"Já zvíře vím. Sociálce je to fuk." (Mrtvá Kočka)

úterý 17. ledna 2017

Ode Zdi ke Zdi


(Jeruzalém na vlastní kůži)

Slanili jsme s Janinkou z ochozu synagogy Churva a vydali se směrem k té nejfundamentálnější židovské památce, k Západní zdi (hebrejsky ha-Kotel ha-Ma'aravi), známé u nás více jako Zeď nářků. A vezmeme to mírnou oklikou po Židovské čtvrti. Chci totiž Janě ukázat jeden architektonický div. Či ne snad architektonický, ale div zahradní architektury ve městě. A ani ne tak architektury zahradní, jako uliční. Prostě: Uprostřed uzoučké uličky Bejt El, obklopené zlatě kamennými domky se na křižovatce s další uličkou otevírá malé náměstíčko, uprostřed něhož tryská z kamenné dlažby pomerančovník. Jeho zelená koruna vykazuje ve výšce necelých dvou metrů jakýsi „okus“, který tentokrát nezpůsobila pasoucí se vysoká zvěř, ale procházející návštěvníci. Tedy, ne  že by listí okusovali, ale ocházejí ho, takže se vlastně jedná o „ochoz“.

pátek 13. ledna 2017

MOBY DICK: Dobré vztahy s Ruskem

MOBY DICK: Dobré vztahy s Ruskem
Chudí důchodci, nasířený vůdce ANOfertu, nevinná média, dementní Zeman a Tillersonaurus Rex

15 má vyšší důchod než 50 tisíc korun měsíčně. Patnáct kusů, nikoli procent. Jeden kus má něco mezi devadesáti až sto tisíci. „Politbyro ÚV KSČ plus generální tajemník?“ ptal se minule Moby. A dostalo se mu odpovědi:

"Nejvyšší důchod bere bývalý eurokomisař špidlo, pak následují další bývalí - předseda VS OSN Kavan, prezident Klaus, euroúředníci, předsedové vlád, důstojnictvo. A z toho se skládá ono „Politbyro ÚV KSČ plus generální tajemník". (J. Krásenský)

K tomu podotkl čtenář E. Vašátko: "No a je v tom nějaký rozdíl ? Když se tak dívám na ty, co jste jmenoval a na jejich zásluhy ...."