Animovaná Pyšná princezna. Proč?

V rámci vánočních svátků se různé české televize předháněly v rozsévání pohádek. Hlavně těch tradičních českých. I Česká televize přispěchala se svou přehršlí a v sobotu 27. prosince v hlavním večerním vysílacín čase hodila na obrazovky a monitory Pyšnou princeznu. Tedy animovaný klon superklasické české pohádky režiséra Bořivoje Zemana, ještě černobílé z 50. let. Ale dokázal tento film krom mnohdy doslovného kopírování nejen děje, ale i charakterů a podob původních hrdinů přispět něčím vlastním? Tato pohádka něco přibrala a něco ubrala.

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce pro mne začínávaly nákupem stromku. Takhle ve stříbrnou sobotu přijíždívávala skříňová Avie před církevní mateřskou školu v rondelu, a tam jsem ho kupovával. Termín jsem se dozvídával dopředu díky inzerátům, vylepanovaným  na zadních vchodových dveřích do domu. Předpředminulý čas jsem byl použil, neb je tomu již tak deset let, kdy jsem zde stromeček koupil naposledy.

Týden Václava Havla

Před 14 lety zemřel Václav Havel. Protože si toto smutné a nekulaté výročí zrovna v této době připomněli různí politici a zapomenutí pamětníci, přicházím i já se zkrácenou verzí deníčku Moby Dicka, který zaznamenává i výroky jeho menažerie, jež si můj kolega k tomuto týdnu tehdy zapsal. [Připisuji ještě faktické poznámky.] 

Měl to pěkný...

AutoKhmér na ekoministerstvu

Když byly zrušeny hranice znamenalo to mimo volný pohyb lidí i volný pohyb hovad. Některá hovada v Německu přišla na to, že ve spolupráci s českými hovady by k nám mohla vyvážet odpadky. Česká inspekce životního prostředí se poučila z divokých devadesátek a nejčastěji rozezná a zastaví kamiony ještě před tím, než u nás složí svá svinstva. Nicméně i tak se u nás začaly vršit nelegální skládky s nelegálními německými odpady. Když je něco nelegální, značí to, že je to mimo legalitu a může to být stíháno. A trestáno. A tak dostihly německé úřady ve spolupráci s českými konkrétní hovada - německého jednatele firmy Roth International a českého řidiče kamionu a organizátora přepravy. A zavazbili je. Je doloženo, že zmiňovaný jednatel od roku 2022 nechal vyvézt do zahraničí celkem v jednadvaceti případech nejen běžný, ale i nebezpečný odpad.

Příští rok v Jeruzalémě s Macinkou

Petr Macinka při zapalování chanukie

O třetí adventní neděli začal letošní židovský Svátek světel, aneb chanuka. A protože světová datová hranice je v Pacifiku, začal nový den právě tam - na tichomořských ostrovech, Novém Zélandu a v Austrálii. A tak tam začaly i chanukové, vlastně ještě předchanukové oslavy. Na pláži v Sydney například. Tyto "satanistické rituály zednářských kruhů" byly přerušeny dvěma vraždícími bestiemi. (Viz včerejší psí článek Lubomíra Stejskala). Australští představitelé vyjádřili zděšení, odsouzení a podporu židovské komunitě. (No, pachatelé byli "policii známi" a přesto si pořídili slušnou sbírku zbraní. Škodaže se Austrálie nedávno připojila k světovému tažení za zničení Izraele, když uznala palestinský teroristický stát From The River To The Sea, Palestina, Must Be Jude Free.)

Pokus o vraždu za 2000

Přesně před čtvrt stoletím jsem měl na Psu tohle zamyšlení. Od té doby se pokuty za dopravní přestupky poněkud zvedly, začaly se sčítat přestupkové body, ale motoristé - hovada jsou stále mezi námi.

Omluvy posttelete

Tak co? Jmenuje "aktivistický prezident" Petr Pavel Filipa Turka do pozice ministra životního prostředí? Tipuju to tak na 5 %. Čestný prezident Motoristů sobě půjde k prezidentovi republiky až v pondělí na závěr chorovodu ministrů budoucí vlády. Ve čtvrtek přišel na Hrad předseda Motoristů sobě a nominant na funkci ministra zahraničí Petr Macinka. Ten znovu na okraj(?) jednání probíral také nominaci Filipa Turka na ministerstvo životního prostředí. „Požádal jsem pana prezidenta, ať je na Turka přísný, ale spravedlivý,“ pravil pak Macinka. Zároveň se Turek obhajuje i v médiích. Například čtvrteční Mladá Fronta Dnes přinesla dvoustránkový rozhovor s nadpisem "Omlouvám se, ale svědomí mám čisté".

Celoživotní rodinné úspory

Už nejsme v době sociku, kdy se za peníze dalo jen máloco koupit. V té době si veksláci nechávali do Prahy taxikáři vozit z Krkonoš sníh - protože to neměli za co jiného utratit. V té době dopadli kriminalisté defraudanta na základě udání sousedů - že si denně kupuje šunku...

Aktivistický prezident?

Začíná se tu rozléhat křik, že prý je Petr Pavel "aktivistickým prezidentem". Tak oni všichni novodobí čeští prezidenti byli nějakým způsobem "aktivističtí". Miloš Zeman se choval při jmenování ministrů a při nejmenování profesorů k ústavě jako slon k porcelánu. Mohl se přitom vratkou sloní nohou opírat o svůj přímý všelidový mandát. I Václav Klaus se choval mimo ústavu, když po mladičkém Standovi Grossovi požadoval proslulou "stojedničku" ještě před tím, než ho po padlém šéfovi ČSSD Vladimíru Špidlovi jmenoval premiérem. Ale už Václav Havel zavedl mimoústavní zvyklost, kdy po volbách prezident nejdříve "pověří" vítěze voleb jednáním o vládě, ten mu přinese seznam ministrů a až pak je premiérem "jmenován".

Slovenské zrkadlo. Strieborne. S Tisom

Avers pamětní medaile

V několika mých facebookových bublinách se objevilo rozhořčení nad faktem, že "vydavateľstvo Majitelé mozku prináša v limitovanom stokusovom náklade (!) jedinečnú pamätnú medailu na počesť spoluzakladateľa Slovenskej republiky, ako aj prvého a doposiaľ jediného autentického prezidenta samobytného slovenského štátu". Míněn tím je válečný zločinec Dr. Jozef Tiso. Někomu vadí, že ausgerechnet osmdesát let od konce druhé světové války, ve které nacisté zavraždili na šest milionů Židů, je adorován klerofašista Tiso, masový vrah, který má podíl na smrti 58.000 slovenských Židů. Němci je odvezli s jeho souhlasem a s podporou jeho vlády do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. První Slovenská republika odsun Židů sama dobrovolně organizovala, za jeden "kus" odvezený k likvidaci dokonce  třetí říši  ještě platila 500 říšských marek - což jiné státy v područí nacismu nedělaly.

Extrémě drahá záležitost

"Konec eurošprtství na železnici,"  tak zněl titulek článku redaktora MF DNES Tomáše Cafourka ve čtvrtečním vydání jeho listu. Podtitulek článku pak zněl "Tempo výstavby zabezpečovače ETCS poleví". Ausgerechnet stejný den ráno, konkrétně v 6:15, došlo na trati České Budějovice-Strakonice mezi Zliví a Dívčicemi k další srážce vlaků. Tentokrát bez mrtvých, zato ale s pěti těžce, devět středně a 22 lehce zraněnými. (Jinde se uvádí počet zraněných až 47.) Kdyby byla trať pod zabezpečením European Train Control System, jako je tomu již na některých páteřních trasách, k neštěstí by nedošlo.

Cesta k 17. listopadu

Jan Opletal a Václav Sedláček

15. března 1939 vstoupila německá vojska do bezbranného zbytku Česko-Slovenska. Pro mého tátu, jehož rodina byla půl roku předtím vyhnaná z Liberce, bylo překvapením, že jsou Pražáci překvapení. Pro vnitrozemce to byl šok - vždyť přece Hitler slíbil, že chce jenom sjednotit Němce, tak proč porušuje Mnichovskou dohodu a nenechá nás být? Cožpak nedbá mezinárodních garancí?

Inu - nedbal. A zase mu to prošlo.

O těch střetech - nestřetech

V sámošce mě zase lákají ke spotřebitelské soutěži. Když vyhraju, tak si budu moci koupit se slevou nějaké užitečné předměty. Avšak má osobnost musí splnit určité vlastnosti. Třeba tu, že jsem zletilý (zjevně ano) a svéprávný (ještě nemám výsledky testů na demenci). A něco být nesmím:

Nesmím být zaměstnancem provozovatele soutěže,
ani nesmím být osobou blízkou zaměstnanci.
Pokud se přesto soutěže zúčastním a náhodou vyhraju, pak se výhra nepředá. Takto jest to definováno v pravidlech výherní soutěže, které se (drobným písmem) vejdou na leták velikosti A5.

 
Poněvadž by šlo o střet zájmů. [Psal jsem v roce 2020. A dnes je to znovu aktuální. Ve středu se ptal psí kolega Jiří Chýla, kde prezident Pavel vidí "střet zájmu" u presumptivního premiéra Andreje Babiše. Tento můj 5 let starý článek na to částečně odpovídá.]

VRTošiví Motoristé. A co Babiš?

Zatímco si dosluhující vláda Petra Fialy na Strakovce i na ministerstvech skládá své cajky do krabic od banánů, skládá se vláda pověřeného premiéra Andreje Babiše do konečného celku. Kolem konkrétních jmen ministrů se snaží nová koalice vytvářet kouřovou clonu, jednotlivá ministerstva jsou však již přidělena. A to přímo v koaliční smlouvě, kterou zástupci hnutí ANO 2011, Svobody a přímé demokracie a Motoristů sobě podepsali již 3. listopadu tr. Zatímco se hlavní pozornost médií item veřejnosti rozvíjí kolem resortu zahraničí, chci se dnes zmínit o příliš nezmiňovaném resortu dopravy, který byl svěřen do péče SPD. I s příštím osudem Vysokorychlostních tratí (VRT).

Šetři, top elektřinou!

Pokud chcete zachránit svět před globální klimatickou katastrofou, pak jezděte elektromobily a topte elektřinou. Alespoň tak jsem to pochopil z vyjádření mladého teoretického fyzika Ondráše Přibyly, zakladatele a ředitele projektu Fakta o klimatu, které mj. byl učinil v rámci svého rozhovoru pro Českou televizi. Koukal jsem se ve čtvrtek ráno při snídani na Čtyřiadvacítku a dověděl se věci, kterých bych se jako pouhý praktický fyzik nedověděl.

Sranda ve Sněmovně

"Samozřejmě si věříme,“ řekla už před podpisem koaliční smlouvy místopředsedkyně ANO Alena Schillerová. Nicméně vůdcové stran budoucí vládní trojkoalice si chtějí pojistit poslušnost všech svých 108 poslanců podpisem dodatku ke koaliční smlouvě. Přičemž nový poslanec nedává slib své partaji. Text jeho slibu zní:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." 

Nemá smyslu pouštět se do křiku, že jde o protiústavní jednání, neb text poslaneckého slibu je součástí čl. 23 Ústavy. Článek 26 dokonce natvrdo hlásá:

"Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy."

Falešná tečka a falešná ekumenie

Praha 23.3.2024

Ingeborg Radok Žádná, rektorka AMU, se 28. října 2025 ozvala na otevřený dopis režisérů a dalších umělců, absolventů uměleckých škol k nedávnému vyvěšení palestinských vlajek ausgerechnet v době druhého výročí palestinského vražedného útoku na stát Izrael. Pokrokářské studentstvo (většinou několik aktivistů na různých vysokých školách) se obhajovalo, že to bylo k zahájení akademického roku, jehož se studenti a vyučující v Gaze nemohou zúčastnit. Legrační na tom je, že v Gaze žádná univerzita neexistuje. Ne, že by nemohla být, ale nejoblíbenější členové palestinského národa, tedy islamističtí teroristé, studují vysoké školy v izraelských věznicích. A těm tedy akademický rok začal bez problémů. Problém s vysokoškolským studiem mají jen ti sadističtí vrazi, kteří byli propuštěni za unesená (nejen) izraelská rukojmí.

28. říjen 1918 v Liberci, aneb Co mi děda nevypravoval

V naší rodinné tradici se udržovala zkazka, že bába s dědou měli svatbu právě 28. října 1918. Takže dvacátého osmého října vždycky dědeček vyvěšoval československou státní vlajku na balkon. Pokud by se to nějakým lidem třeba z uličního akčního výboru nelíbilo, tak říkal, že ji vyvěšuje na výročí své svatby. Jenže oni na tom rochlickém kopci nad Libercem drželi spolu, protože to byli většinou předváleční Češi, a tak s tím ani za komunistů neměl problém. Pamatuju se právě na zlatou svatbu 28. října 1968, která samozřejmě po nešťastném 21. srpnu probíhala v určitém smutném flóru. A co o té svatbě a dalších osudech mé rodiny z různých střípků vzpomínek i dokumentů vím,  a co by mi děda mohl vypravovat, to by znělo asi takhle:

Tele ministrem?

Jmenuje prezident Petr Pavel Filipa Turka ministrem ausgerechnet zahraničí? Prezident republiky jmenuje či nejmenuje předsedu vlády. Ostatní členy vlády pak jmenuje na jeho návrh. Tak praví Ústava ČR. Prezident proto musí jmenovat ministrem toho, koho mu navrhne premiér, kterého jmenuje. Ledaže by onen navržený byl diskvalifikován. Diskvalifikací není moc. Jedná se jen o případy, že by navržený ministr:

Prezident si balí kufry

(Článek repasován z mého archivu, protože až do roku 2002 archiv Neviditelného psa nedosahuje.)

Václavu Havlovi zbývá pouhých pár dní na to, aby splnil svou ústavní povinnost jmenovat prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, tak jak mu to přikazuje zákon. Jinak hrozí NKÚ bezvládí.

Lidská práva politiků

"Vy byste chtěl Andreji Babišovi upřít lidská práva!" rozčiloval se Babišův koaliční druh Jindřich Raichl, zvolený poslanec za SPD/PRO v nedělních Otázkách VM na ČT. V tomto pořadu se politici dosti pohádali, načež je VM vymetl a jejich diskusi ukončil. Ostatně už dříve jsem si říkal, že by měl moderátor mít lidské právo na vypnutí mikrofonů neposluchům. Ale toto není o hádání v televizních pořadech, avšak o lidských právech politiků. A tu musím uvést, že některá z nich jsou skutečně omezena. A to hned ta, která jsou uvedena v článku 1 Listiny základních práv a svobod, kde hned první odstavec říká:

Blaho přání

Andreji Babišovi by se k vítězství ve sněmovních volbách slušelo poblahopřát. Ale nechť gratulují domácí poražení a zahraniční přátelští politici. Já blaho přeji voličům ANO 2011, Motoristů a SPD. A těch blah bude hned několik.

Bitva pod Vyšehradem

Jaroslav Kučera, vítěz Czech Press Photo 2000

Tak už to tu máme: Zničená auta, rozbitá okna, hořící barikády, ranění lidé. Levicoví teroristé zaútočili v Praze na symboly západní civilizace.

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. Protože text už není na internetu k nalezení, opakuji ho k výročí, které proběhlo minulý týden. Některé věci totiž zůstávají stejné - marxismus a komunismus, přejmenované na "progresivismus", násilí, skrývané za vzýváním míru a spravedlnosti, mladí lidé, svedení vidinou sociální spravedlnosti k prosazování diktatury... [Tehdejší článek byl psán v chvatu, dnes doplňuji o výňatky z dalšího článku Rudý prapor zavlál, který reprintuji jen na svém blogu.])

Rudý prapor zavlál

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy pod názvem Bitva pod Vyšehradem (viz článek výše). A později doplnil tímto článkem.)

POZNÁMKY k pražským antiglobalizačním demonstracím z 26. září 2000

(Před pětadvaceti lety proběhlo v Praze výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové Banky (WB). Přinesl jsem tehdy reportáž z ulic, kde řádily zahraniční levicové bandy. A později doplnil těmito POZNÁMKAMI. Ty se týkají dalšího reprintovaného příspěvku Bitva pod Vyšehradem výše.)

Rozhodne zahraniční politika

Měla by ve volbách rozhodnout. Protože všechny strany plus minus ve své domácí politice plavou. V přímém přenosu vidíme, jak v tom plave současná vláda. Tempa má dobrá, ale nějak jí jde hlava pod vodu. Ale teď je pod hladinu stahována i kvůli tanečkům kolem rozpočtu.

Sestřelit!

Ruský šperhák SU-24

V tomto týdnu bylo hlášeno několik dronových incidentů v okolí různých evropských letišť. Nějak se přitom zapomíná na to, že i pražské letiště Václava Havla má takových incidentů za sebou už celou řadu. Každý rok jsou jich desítky. A většina pachatelů uteče. Poprvé se tak stalo už v květnu roku 2016.

Když jsem tuto zprávu tehdy uslyšel, říkal jsem si - a proč někdo ten dron nesestřelí? Měl by to umět každý myslivec, lepší než kulovnice by byla brokovnice. Měl by to umět každý sportovní střelec, co střílí na hliněné holuby. Měl by to umět každý voják ze své ruční zbraně. Uběhlo více než devět let a zdá se, že problém zůstává. Že prý "legislativa"? Jakože nelze poškodit cizí majetek? Že když se zloděj vloupává do mého domu, tak mu nesmím sebrat jeho osobní šperhák?

Zastavte Renegáta aneb K čemu české supersoniky a Proč Gripeny

Když se zeptáte techniků, proč teď potřebujeme nadzvuková letadla a proč si nepočkáme na ta, co se právě vyvíjejí, začnou se smát a řeknou vám, že až ta letadla, co se teď vyvíjejí, budou v provozu, budou se vyvíjet ještě lepší letadla, proč bychom si tedy na ně nepočkali ještě dále. Lítá se na tom, co je teď k dispozici, ne na tom, co se asi tak deset let vyvíjí a další roky vylepšuje...

Když se zeptáte vysloužilých pilotů, proč teď potřebujeme supersoniky, odvětí vám, že jejich nejdražší součástky už máme - totiž zatím nevysloužilé piloty. Když teď nebudou lítat čeští piloti na českých strojích (strojích České armády), ztratíme celou jednu generaci pilotů, miliardy investované do jejich výcviku - a možná už nikdy žádné piloty mít nebudeme! (Proč máme mít piloty? A armádu? A suverenitu? Nevím, ale tak nějak staromilsky jsem pro tu suverenitu.)

Palestinci nechtějí stát vytvořit, ale zničit

Interiér "vrtulníku Smlouvy"

Palestinci mají stát na území Západního břehu a Gazy. Alespoň si to čerstvě myslí politici Velké Británie, Austrálie, Kanady a Francie. A většina zemí, zastoupených v OSN.

Palestinci mohli mít svůj stát už v roce 1948, pokud by ho vyhlásili na rozděleném bývalém britském mandátním území Palestina, jak to předpokládala rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z 29. listopadu 1947. Při hlasování o oné rezoluci měl delegát každého státu vstát a říci buďto "pro" nebo "proti". Zástupci arabských států však dodávali k tomu své výhrůžky. "Svatá místa prožijí dlouhá léta války a mír se k nim vrátí až za několik generací," věštil například syrský delegát. Arabové tak navazovali na výhrůžku Džamála Husajního, bratrance velkého muftího v Jeruzalémě, onoho Hitlerova přítele. Husajní ještě před hlasováním prohlásil:

"Pokud OSN odhlasuje rozdělení, palestinští Arabové s podporou všech arabských států vyhlásí Židům válku, jakmile Angličané odejdou."

Červené linie

Jak je důležité praštit bestii včas po čumáku

Před týdnem jsem tady psal o tom, že Rusové posláním většího množství svých letounových střel ("dronů") nad území Polska překročilo červenou linii. Mnoha komentátory jsem byl nařčen z toho, že jsem válečný štváč. Ale já nejsem žádný štváč, jen realista. Kam vede tolerování porušení rudých linií dobře vystihuje můj 12 let starý článek. US prezidentem už dávno není Barack Obama, papežem není František, ale jak současný US prezident, tak současný papež se chovají stejně, jako jejich předchůdci. Bohužel ani Čína, ani Rusko od svého samoděržavého a komunistického přestupování červených linií neustoupily. Vždyť jim vládnou i stejní diktátoři. Rusko mezitím zabralo Krym a část východní Ukrajiny a rozpoutalo plnohodnotnou válku proti Ukrajině, opakovaně porušuje hranice cizích států a vede proti nim tichou záškodnickou a halasnou propagandistickou válku. Čína zatím vojensky obsadila roponosné Spratlyho písčiny v cizích vodách a vyzbrojila se na budoucí válku s Tchaj-wanem a zprostředkovaně i s USA. Syrský diktátor Asad utekl ke svému soudruhovi do Moskvy. Naštěstí izraelská vláda sice zaspala, avšak stále chápe, co musí (ať už ráda nebo nerada) dělat, aby uchránila svůj národ od ovládnutí a vyvraždění.

Davis Cup? Billie Jean King Cup!

Mezinárodní tenisová federace ITF v roce 2018 navrhla za podpory investiční skupiny Kosmos seznam změn, které by "daly zapomenout" na stávající formát týmové tenisové soutěže Davis Cup. Davisův pohár měl nově nést název „Světový pohár“. Jako ho mají třeba stolní tenisté, atleti, lyžaři nebo ledolezci. Bez ohledu na to, že se už Světový pohár družstev (World Team Cup) v letech 1978–2012 hrál jako mistrovství světa tenisových družstev mužů. A tento turnaj chtěla obnovit Asociace tenisových profesionálů (ATP). Krom mnoha revolučních změn se mělo hrát na jednom trvalém místě. Kosmos, patřící fotbalistovi Gerardu Piquému, sliboval do soutěže investovat tři miliardy dolarů během následujících 25 let. Zápasy týmů se staly stručnějšími. Ubyly dvouhry ze čtyř na dvě, čtyřhra zůstala. K prosazení těchto "revolučních změn" byla zapotřebí dvoutřetinová většina hlasujících, která se nakonec na zasedání ITF v americkém Orlandu našla. Ačkoli bouřící se Australané poukazovali na nejasnost financování a faktické snížení odměn na pouhou třetinu. Skupina Kosmos tak nahradila aktuálního (2001-2018) titulárního partnera, jímž byl bankovní dům BNP Paribas. Revoluce bohužel pokračovala i v dalších letech. Změny herních systémů se objevovaly každý rok. ITF se nakrkla a v lednu roku 2023 za velkého práskání dveří čtyřletou spolupráci s Kosmosem ukončila. Obě organizace dosáhly smírného řešení svých "předchozích smluvních neshod" až letos na jaře. Některé změny přispěly k větší atraktivnosti, bohužel jiné nevyhovovaly především tenistům, ale také ne divákům. Tak teď se snad už na nějaký čas usadily.

Rusko překročilo červenou linii

Aston ve čtvrtek k "dronovému incidentu v Polsku" prohlásil: "Je to budíček provšechny!" Pravdou ovšem je, že už dříve budíčky vyzváněly. Zvonily v první Putinově válce, což byla druhá válka čečenská. Zvonily v Gruzii, zvonily na Donbasu, zvonily na Krymu, zvonily v Sýrii. Ale neslyšeli je všichni. Už skoro nikdo nechtěl slyšet, jak zvonily budíky při Putinových fémových vraždách v Západní Evropě. Jak zvonily na "domácí frontě", kde ze spousty demokraticky smýšlejících Rusů udělal "agenty zahraničních mocností", disidenty, vězně a pak mrtvoly. Budíky nebyly slyšet při ovládání Běloruska. A když Putin rozjel mohutnou zbrojní výrobu, pak je neslyšel skoro nikdo. Nikdo neslyší jaderný budík, když Rusko staví atomové základny v Bělorusku a Kaliningradě, kam narvalo svoje rakety středního doletu. Málokdo slyšel jemné cinkání, které se ozývá vždy, když se sejdou dva diktátoři, ten ruskosovětský a ten čínský. Prezident Putin a generální tajemník KSČ Si si už asi padesátkrát potřásali rukama a domlouvali se, kdy na koho kdo má vytáhnout – aby se to náhodou nepotkalo s nějakou tou olympblbádou. V Česku budík zařinčel dost silně, když vybuchl muniční sklad ve Vrběticích. Pořád se tam ještě na okolních polích povalují střepiny, ale tohle drnčení nějak doznělo do dávnověku. No tak teď zazvonil ruský budík v Polsku asi dvacetkrát za jednu noc. Jenže přesto ho někdo neslyší, nebo přesněji – nechce slyšet.

Jak jsme si užili zatmění

Zatmění Měsíce, pochopitelně. Tuhle neděli, zajisté. Bylo dopředu avizováno v médiích. Podíval jsem se na program pražské vzdělávací a kulturní instituce Planetum, abych dopředu věděl více přímo od zdroje. Tato příspěvková organizace zahrnuje právě zrekonstruované Planetárium, Štefánikovu hvězdárnu na Petříně a také hvězdárnu Ďáblice. A protože mám se zatměním Měsíce v Ďáblicích dobré zkušenosti z roku 2018, konkrétně z 27. července 2018, podíval jsem se, co Planetum.cz nabízí za program. Jaké bylo mé překvapení, když žádné pozorování pro veřejnost neavizovalo! (Už to tam nenaleznete, nabízí se jen budoucí programy.) Naštěstí mi umělá inteligence vyhledávače našla po napsání výrazů "hvězdárna Ďáblice" a "zatmění Měsíce" ždané informace:

Fantom průměrné mzdy

Český statistický úřad hlásí: "Ve 2. čtvrtletí 2025 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců na 49.402 Kč... Meziroční index nominální mzdy proti stejnému období předchozího roku je 107,8 %, reálně mzda vzrostla o 5,3 %." Přesto je národ nespokojen! A závidí. A to na několika úrovních.

Konec kurvítek*?

V loňském dubnu schválil Evropský parlament zákaz kurvítek ("kazítek"). V letošním květnu se konečně i české ministerstvo průmyslu a obchodu dopracovalo k tomu, aby příslušnou novelu zákona o ochraně spotřebitele poslalo do připomínkového řízení. Novelu je třeba přijmout do příštího září, ale ta bude muset být přijata až příštím parlamentem a příští vládou, protože teď se to už evidentně nestihne.

Zdravíme se

Hřebínek, Jizerky

"Dobrý den, ahoj, čau, zdravím výpravu..." Takové pozdravy dávám protijedoucím cyklistům, anebo běžcům či chodcům, když jedu na kole po cyklostezce. Mám na to čas, protože po rovince jezdím jen tak asi dvacetikilometrovou rychlostí. Když jedou proti mě rychleji, jen zvednu levou dlaň od řídítka.

Slučitelnost systémů

Před padesáti lety a něco se začaly reálně plnit mírové naděje všeho pokrokového lidstva. To když Sovětský svaz přizval do svého grandiózního boje za dobytí vesmíru i své dříve strategické protivníky ze Spojených států amerických. Protivníky nejen v bitvě o vesmír, ale hlavně nepřátele z dob studené války. Ta už měla několikrát namále a hrozila se zvrhnout ve válku horkou. Vyjmenujme třeba krize kolem západního Berlína a Kuby  On celý program mírového dobývání vesmíru vznikl jako vedlejší produkt závodů ve zbrojení. Ale v průběhu šedesátých let došlo ke smiřování dříve nesmiřitelných nepřátel. Zejména když dal Západ po invazi SSSR do Československa v srpnu 1968 Rusákům jasně najevo: 

"Éto váš ogoród, éto váše ďélo."

Zase Srpen

Měsíc srpen je každý rok. Ale počet výročí Srpna 1968 se každý rok zvyšuje. Letos bylo už padesáté sedmé. Tento článek jsem napsal k jeho 50. výročí. Během následujících sedmi let se leccos změnilo. Miloš Zeman už není prezidentem a Vojtěch Filip se prezidentem nestal. Rozhořela se ruská válka na Ukrajině. A na leccos se zapomíná. Zapomíná se například i na to, že dnešní českomoravští komunisté (shromáždění pod vlajkou levicově populistického politického hnutí Stačilo!) jsou stále  agenty imperialistického Ruska. Ani nemusejí nic podepisovat. Stačí, že jsou komunisté. 

Překvapivé osvobození

Němky v Chebu, říjen 1938

Byl tady kdysi jeden stát, jehož nepřítel prohlašoval, že vznikl podvodem. A že jeho státotvorný národ je falešným, neexistujícím národem. Krom toho v této údajně podvodnické zemi sídlí i jeden kmen národa tohoto nepřátelského státu. A ten tím pádem musí být osvobozen od útlaku ze strany onoho zločinného státu a pronároda, jenž skrývá svou hnusnou husitskou tvář pod maskou demokracie. A to osvobození se týká i "dědičného území". Ano, mluvím o předválečném Československu a jeho nepříteli, hitlerovském Německu.

Nedostatek strategické empatie k Rusku

Opakuje se to už poněkolikráté. Tvrzení, že Západ přiměl Rusko k válce proti Ukrajině tím, že nadmíru expandoval na východ až k hranicím Ruska. A to se cítilo ohrožené a muselo se bránit.

Vykládal nám to už soudruh profesor na SVVŠ v Liberci: Sovětský svaz musel v září 1939 vstoupit do Polska, aby si tak vytvořil nástupiště proti Hitlerovi. V listopadu téhož roku pak musel SSSR napadnout Finsko, protože ho ohrožovalo svými obrannými zařízeními. Co už nám soudruh profesor raději nevyprávěl bylo povídání o červnu 1953, kdy sovětské jednotky musely potlačit dělnické povstání v NDR. Nevyprávěl nám ani o roku 1956, kdy v Maďarsku vypukla  "kontrarevoluce perem a zbraní". Ta musela být také nakonec "rozdrcena za pomoci sovětských vojsk". Potlačení kontrarevoluce v Československu jsme v srpnu 1968 zažili jako studenti v Liberci na vlastní kůži. Pan profesor chodil před radnicí po náměstí Bojovníků za mír a fotil si krvavé kaluže. Ty tam zůstaly po devíti obětech komunistického imperialismu, kdy zase jednou Sovětský svaz něco "musel"...

2015: Pondělí, třináctého

Takovýto den jsem měl den před deseti lety. Nebo mohl mít. Pokud by se splnila moje vize z roku 2005. Tehdy vyhlásil časopis Softwarové noviny anketu "Jak bude vypadat digitální svět za 10 let" a já byl jeden z autorů, kteří se jí zúčastnili. Čtěte, smějte se a uvažujte, proč se má představa tak docela nenaplnila. A proč by elektronická všeobecná referenda mohla být velkým problémem:

Co roste v Jizerských horách

Tedy co zde roste kromě hub, bylin, keřů, skal, nových resortů a památníčků smrtelných nehod. Stromy zde rostou. V Jizerských horách rostou stromy. 

Stromy v těchto místech rostly vždy. Ještě když se "tato místa" nacházela někde na jižním pólu zeměkoule a jizerskohorský žulový pluton nebyl vytvořen, pak "zde" rostli předchůdci dnešních borovic, ale i duby, buky, vrby a břízy. A sem tam nějaký ten cykas.

Jak je v Jizerkách

Mokro. V Jizerkách je mokro. 
Když jsem vedl přítelkyni Karlu od sedla Holubníku na Holubník (1071 metrů nad mořem), pak byla cesta jedna kaluž. Tolik vody jsem tu za sedmdesát let neviděl! Přišli jsme k rozcestíčku, od kterého se hřebenovka zvedá vzhůru. Utěšoval jsem Karlu, že teď už tam kaluže nebudou, když půjdeme nahoru do definovaného svahu. 
"Jak, nahoru?! Kam nahoru!?" zděsila se Karla (jako již tolikrát). Ale (jako již tolikrát) přijala mé rámě a šli i dál po rovince - teda nakloněné rovince. Mno, tak kaluže tam byly, a potok ještě navíc. Ale stejně jsme se na Holubník i skrzevá bláto a kaluže vyšplhali!

Tři skandály okolo CzechTeku 2005

Premiér přímo úkoluje ministra vnitra a ministr vnitra přímo úkoluje policii. Policie způsobila dopravní zácpu. Policie opakovaně lhala.

(Hudební festival CzechTek, který začal na louce u Mlýnce na Tachovsku v pátek 29. července právě před dvaceti lety, byl hned následující den rozehnán. Proti pěti tisícům příznivcům freetekno scény nastoupilo další den tisíc policejních těžkooděnců. Tento zásah vyvolal mnohé vlny v mediálním prostředí - v novinách, televizi, na internetu i v hospodách. Tehdy jsem o tom psal i já, jenže můj článek zmizel v hlubinách dnes již nedohledatelného archivu Psa před 1.9. 2005. K dnešnímu výročí a pro připomínku svůj tehdejší článek zopakuji:)

Cyklisti!

Cyklisté, zajisté. Pravopisně správně psáno. Ale když cyklisté na úzké silnici jedou před mým autem, jsou to ty mizerný cyklisti! (Správněji ty cyklisťy!) Předjet je je téměř, jéje, nemožno. Tedy pokud bych chtěl dodržet zákonný metr a půl. Pakli nedodržím, hrozí mi pokuta dva tácy. A to ještě místo aby se drželi u krajnice, tak si to štrádují středem pruhu.

Pozorovatelé OSN

Jsou pumprdentlich 

Bylo to někdy začátkem šedesátek takhle před Vánoci. Chodil jsem tehdy asi tak do páté třídy. Zimy tou dobou bývaly v Liberci bohaté na sníh. A když jsme chodili, my žáčci, ze školy v ulici 5. května domů, tak se to nikdy neobešlo bez koulovaček.

Odbočka do pekla

Od prvního července hrozí nám, řidičům, přísnější postih za nebezpečné odbočování, jak ve svém šotu sdělila Česká televize svým platícím koncesionářům v pondělních Událostech. Taková zvěrstva ohrožují především motorkáře. A také to ČT předvedla na příslušných videích, která ve mně však zanechala určitou rozpačitost.

Kolaborace cvičením

Nedávno proběhlo téměř nezaznamenatelné 70. výročí od vypuknutí První celostátní spartakiády.  "I.CS" začala 23. června 1955 a byla koncipována jako "vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození Československa Rudou armádou". Rok 1980 byl také spartakiádní, to už proběhla V. československá spartakiáda. Právě před čtvrtstoletím jsem k tomu na Psu zveřejnil jednu rodinnou vzpomínku, kterou teď recykluji, protože na internetu už není k dohledání:

Hřbitov hospůdek

U Švarců

Ano, slyšel jsem, jak těžko zápasí venkovské hospůdky o holý život. Slyšel, ale až když teď s přítelkyní Karlou projíždíme českými kraji, vidím padlé na bitevním poli.

Okna válek dokořán

B2, snímek USAF

Úder bombardérů USAF na íránská jaderná zařízení zavřel jedno okno budoucí války, avšak možná otevřel okna válek dalších.

Takhle to bylo vždycky. Balkánské války v letech 1912–1913 předznamenávaly první světovou válku. Italská válka v Etiopii (1935-36) a občanská válka ve Španělsku (1936-39) předcházely druhou světovou válku v Evropě, druhá čínsko-japonská válka (od r. 1937) připravovala zase její rozkvět v Asii.

Tituly minuly

Vysokoškolské tituly se v prostředí takzvaně anglosaském obecně nepoužívají. V evropském prostředí, zejména pak v zemích rakousko-uherského a říšsko-německého dědictví si však bez nich málem ani neuprdnete. Když jsem v roce 1999 plánoval zájezd za zatměním Slunce do Rakouska, koupil jsem si k tomu účelu podrobnou mapu alpského regionu, kam jsme tehdy s rodinkou směřovali. Docela mě udivilo, kde všude se v těch horách vyskytovaly lékařské ordinace. Všude samej doktor! Až později jsem pochopil, že nešlo o žádné lékaře, ale o majitele horských bud, kteří ovšem neopomněli ani v názvu svého pohostinského zařízení zmínit vysokoškolský titul svého majitele. Jako by v Hlásné Třebani byla hospoda zvaná nikoli U Máni, ale U JUDr. Máni...

Po Lidicích ne!

Kibuc, který se nemohl bránit (1942)

Žádné "dvoustátní" řešení pro sudetské Němce a palestinské Araby

V sobotu 14. června se konala tryzna k 83. výročí vypálení obce Lidice. Podle novější tradice probíhá nejdříve bohoslužba na základech zničeného kostela sv. Martina, pak dojde na kladení věnců. Letos se jako první kladl věnec prezidenta Petra Pavla. Ale pan prezident pak žádný projev neprojevil. Žádný z přítomných politiků nebo vzácných hostů ze spřátelených ambasád. Když se stal před pěti lety ředitelem Památníku Lidice Eduard Stehlík, tak ten tuto kratochvíli politikům zatrhl. Naštěstí.

Přátelé a nepřátelé ve válce i v míru

Kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí. 

Izrael zaútočil na Írán. Už se začínají hromadit komentáře různých "mírotvůrců", kteří židovský stát viní z "porušení mezinárodního práva" a "zabíjení civilistů". Jenže Izrael má vlastní právo a vlastní zákon. A to je PŘEŽÍT! Jestli při atentátu na 20 předních důstojníků Íránských revolučních gard (podle USA od 2019 zařazených na seznam „zahraničních teroristických organizací“), rozsáhlé likvidaci válečného jaderného programu, při zničení celkem stovky vojenských strategických zařízení je zabito pouhých 78 lidí a dalších 329 je zraněno, pak nejde o "zabíjení žen a dětí", jak okamžitě naříkají milovníci míru. Tedy takového míru, v němž by Izrael, ba ani žádní židé neexistovali. (Přičemž v těch obětech jsou obsluhy raketových palpostů a rovněž nejméně šest íránských vědců, připravujících atomové bomby, z nichž každá by smetla Izrael do neexistence.) Ostatně - "kdo chodí spát s raketami, nesmí se divit, když se ráno neprobudí," pravil v roce 2006 izraelský velvyslanec při OSN Dan Gillerman. 

JA, PliseckaJA MaJA

Martin, Klára a Petra

Maja Plisecká byla geniální baletka, která už ve svých jedenácti letech vystoupila v moskevském Balšom Těatru. Tedy v jedenácti a něco, protože se narodila 20. listopadu 1925 a v baletu Šípková Růženka tančila v roce 1937. Jako primabalerína zde vystupovala v mnoha světových rolích až do roku 1989. Zasloužilá umělkyně R(uské). S(ovětské). F(ederativní). S(ocialistické). R(epubliky). Národní umělkyně RSFSR a SSSR, nositelka Leninovy ceny a trojnásobná držitelka Leninova řádu, ta si přece musela žít v sovětském Rusku jako zářivá hvězda na purpurovém nebi, ne? Jenže Rusko bylo sovětské, a Sověti s oblibou podřezávali právě své hvězdy. Zejména, pokud byly "židovského původu". Přesněji pokud měly židovského tatínka jako Maja. A pokud se jejich maminka jmenovala Ráchel...

Bajka o pirátském pokladu pokračuje

Dnes navazuji na svou minulou bajku o bukanýrovi, již jsem nazval Souboj o pirátský poklad. Onen chlápek díky daru státu v hodnotě jednoho zlodaru získal svůj málem ztracený poklad v hodnotě dalších jedenácti zlodarů. No tak ano, psal jsem o kšeftu, který uzavřel bitcoinový baron Tomáš Jiřikovský se státem. A fiktivní zlodar má dnes aktuálně cenu jedné miliardy korun. Byl jsem jedním komentátorem pokárán, proč nepíšu rovnou o reálných skutečnostech a vymýšlím si bajky, když ale těch reálně informujících článků bylo moc, a bajky umějí ve stručnosti vypíchnout problém více než tuna papírových složek. Ono totiž nejde o to, jestli šlo původně o trapných 22 milionů korun (jak míní neviditelně psí kolega Vilém Barák) či v posledku o 12 miliard korun, ale o princip. (Jindy může  jít třeba o nějakých blbých 50 milionů, se kterými šeredil jiný vedoucí politik, i když je podezřelá firma nakonec vrátila...)

Souboj o pirátský poklad

Žil byl jeden vysloužilý bukanýr. Za svou spolupráci s piráty nebyl pověšen v ráhnoví, jen uvězněn v jedné pevnosti. Nebyla mu totiž dokázána žádná vražda, ani spiknutí. Své kšeftíky vykonával přísně inviduálně. Jenom pirátům dodával vyuzené maso z pekariů, obstarával jim zbraně a prodával střelný prach. No a za to od nich dostával peníze. Kde vzali peníze oni, už ho tak nezajímalo. Třeba je mohli zdědit po babičce, ne? Tento zlosyn si tak časem našetřil slušnou sumičku, odhadem tak tucet zlodarů. Je to hodně a nemohl to mít jen z provizí, to se ví.