Václav Havel prezidentem ČSSR

Studenti, umělci, dělníci, rolníci, vědci i úředníci – ti všichni ho chtěli pro jeho velké zkušenosti z práce mezi lidem i kvůli obohacování pokladnice kultury našich národů

Poslední Rudé právo roku 1989, tedy to ze soboty 30. prosince, bylo pod tímto titulkem plno informací o poslední komunistické parlamentní hlasovací mašinerii. Vybírám jen to, co RP zveřejnilo z projevu soudruha Mariána Čálfy, premiéra vlády národního porozumění, mocného pragmatika moci, který zajistil Havlovo jednomyslné „odsouhlasení“:

Horror vacui

Přišel jsem na to při zdobení vánočního stromečku. Proč se nemám zlobit na trolly, překážející mi v pohybu. Trolly znáte, že. Myslím ty původní, severské, ne ty internetové. Ty, co by sice měli bydlet v odlehlých krajinách, ale flákají se u mostů a překážejí volnému pohybu. Nevím, jestli si toto jejich počínání nevymyslel do své povídky Trollí most až Terry Pratchett (to jsem nečet'), ale postavy, vstupující do vektoru mé cesty považuju za trolly.

Můj Štědrý den

(Tradiční* slohová úloha)

Vánoce začínají nákupem stromku. Letos jsem se nechal zlákat inzerátem firmy, která má sídlo na naší sídlištně okružní Jeremiášově. Zajel jsem tam se svým kombíkem značky Škoda Fabia, ale ta firma tam už nesídlí - stejně jako vloni. Leč hnedle vedle je naštěstí Makro a před ním stanoviště stromkův. Minulou středu tam takhle po setmění bylo ještě liduprázdno, a tak se mi pán od stromků mohl věnovat. Hnedle první jedle, již uchopil, se mi zalíbila, a já pravil: "Tahle si mě vybrala." A poprosil pána, aby mi ji rezervoval. Protože jsem neměl dostatek keše a musel zaběhnout do obchoďáku, kde jsem vybral peníze z bankomatu.

Příběhy babičky Tamid

Ona se ta knížka jmenuje "Pohádkové příběhy babičky Tamid", ale tenhle název jsem do titulku nedal, protože příliš evokuje pojem "pohádky", a toto slovo má v českém prostředí, ausgerechnet ještě takhle před Vánoci, poněkud specifický význam. České pohádky jsou prostě jiné než pohádky bratří Grimmů nebo japonské pohádky. A příběhy babičky Tamid se mi při četbě občas pojily právě s těmi japonskými pohádkami. Ovšem silně se pojí s příběhy židovskými, a ne jen proto, že "tamid" znamená hebrejsky "věčný"...

Ahoj v našich dějinách!

"Ahoj! Věnuje osada ztracených srdcí," zní na trojúhelníkovité bílé vlaječce nápis, vinoucí se kolem obrázku opeřeného indiánského válečníka. Tato vzpomínka na fenomén českého trampingu se tentokrát nenachází v Muse, tedy Severočeském muzeu. Tam je jiná trampská výstava, psal jsem o ní před pár týdny.

Ne, tentokrát chci referovat o výstavě, která mapuje naše soudobé dějiny v celistvosti. "Naše" značí dějiny českých zemí a "soudobé" pak dějiny 20. století, jak je vypravuje nová expozice Národního muzea v jeho nové budově. Tramping do nich nepochybně patří, ale nakonec se jeho představení odehrává vlastně v jediné vitríně. Nelze jinak, mají-li se představit bohaté dějiny Česka během posledního století, i když se expozice rozkládá na 2.000 metrech čtverečních.

Zdravotní šmejdi na telefonu

Psal jsem tady už letos na jaře, jak šmejdi rejdí na inzertních stránkách nejčtenějšího deníku Metro. Tam stále nabízejí například prodloužení pánského pohlavního údu až o 9 cm. Zdarma*! (*Prvních 100 ks.) Podotkl k tomu jeden z diskutujících: "Jsou to podvodníci! Použil jsem dvojí balení a - co si teď mám počít s 35cm údem??"

Milicionáři a disidenti

10. prosince 1948 přijalo čerstvé OSN Chartu lidských práv. Tento den je nyní slaven po celém světě. V roce 1988, jsme ho poprvé veřejně oslavili i u nás, v perestrojkovém Československu.

Byly necelé dva měsíce po masovém policejním zásahu proti demonstraci k 70. výročí vzniku naší samostatnosti, kdy bolševik utržil první větší mezinárodní ostudu. Kde jinde policejní síly zasáhly v den oficiálního státního svátku!

Zdravé daně

Naše vláda se dle svých proklamací snaží, aby byly naše daně zdravé. A také se snaží, aby byl zdravý celý národ. Protože jen zdravý národ může vydělávat a platit daně. A nevybírat si nemocenskou a nepolykat drahé léky. A tak vláda ve své moudrosti vyslechla rady odborníků a převzala i politiku jiných států, pročež přivalila vyšší spotřební daň na alkohol. Vloni ji navýšila o 10 %, od 1. ledna narostou opět o 10 %, načež v roce 2026 zaparkují na levelu o dalších 5 % vyšším.

Trampové v Jizerkách

Jsou tu už 90 let. Pořizují si zde tábořiště, noclehárny, osady. První trampská osada v Československu byla založena už roku 1918. Ano, Ztracenka nad Svatojánskými proudy. Ty pak pohltila voda Štěchovické přehrady, ale tam se trempířům stačilo přestěhovat se o trochu výš. V Jizerkách je jako první uvedena T.O. až roku 1934 "The severní Ryves". Je to letos právě devadesát let, a k tomuto výročí připravilo Severočeské muzeum v Liberci i výstavu s názvem "Svoboda, romantika, kamarádství... 90 let trampingu v Jizerských horách".

Jak praví doprovodný text: "Na Liberecku se trampské hnutí začalo formovat od roku 1928, a to hlavně díky společnému zpěvu trampských písní a výletům a pobytům mladých lidí z Horního Růžodolu do okolní přírody." 

Jak mi zabili Kennedyho

Bolševici mi zabili mého nepřítele, cíl pěstované nenávisti.

John Fitzgerald Kennedy zabit. Americký prezident. Ten, který sotva nastoupil do úřadu, dal povel svým tajným službám a zorganizoval útok na Kubu. Američtí žoldáci však byli v Zátoce sviní odraženi a ostrov svobody byl zachráněn.

To byl ten americký prezident, který v Berlínské krizi v červenci 1961, když mi bylo deset, hrozil světovému táboru míru a socialismu světovou válkou, aby ubránil západní Berlín, vřed na čisté tváři pokrokové NDR! Ovšem to si tento válečný štváč neuvědomil, že SSSR zvrátila poměr sil, který dal reálnou možnost v případě rozpoutání války agresorem odpovědět mocným raketonukleárním úderem, který zabezpečí okamžitý přechod k rozhodným útočným operacím.

Konec památeční ledničky

Teď je nějaká prázdná...

Mám krásnou americkou ledničku. Mám ji nejméně patnáct let, spíš o něco více. Kupovali jsme si ji ještě se ženou Ivanou (která mi před jedenácti lety prostřednictvím rakoviny prsu zemřela).

"Máš v ní pěknej humus," konstatovala moje nová přítelkyně Karla. Milá, distinguovaná - a podle svých slov delikátní dáma.

"Já vím, hummus, ten tam je," přisvědčil jsem. "Míchám si ho s panenským olivovým olejem a olivami."

"Nemyslím humus jako chumus, myslím tím nebezpečné potraviny," pravila Karla, a začala se mnou konzultovat obsah ledničky (správně "chladničky", ale dovolte mi ten výraz používat - sami to tak děláte). "Kdy sis naposledy kořenil kuře thajksou omáčkou?"

Jak mi čeští Palestinci pokazili 17. listopad

Měl jsem v neděli ve dvě hodiny odpoledne na výběr jít dokumentovat setkání chvilkařů na Staromáku nebo setkání propalestinských aktivistů na Palachově náměstí. Rozhodl jsem se pro to druhé. A zkazil jsem si tak celý svátek svobody.

Dlouhé drápy StB

Tomu, že sametová revoluce ze 17. listopadu 1989 povede k vítěznému konci, jsem definitivně uvěřil až někdy po prvních deseti dnech jejího trvání. Československá televize v té době už prorazila závoj komunistických dezinformací a estébácké cenzury a informovala o spalování tajných dokumentů StB někde v polích. Pokud vím, tak se tajné dokumety tajných služeb nespalovaly ani 21. srpna 1968, ani během "Vítězného února" 1948. Ale určitě se spalovaly těsně před 15. březnem 1938, ještě před vpádem nacistických vojsk. (A v československém pohraničí padl v říjnu roku 1938 za oběť likvidačním plamenům zámeček v jizerskohorském Kristiánově, kdy měla čs. armáda čas na stáhnutí pouhé hodiny a onen původně clam-galasovský objekt ukrýval přesné stavební plány pohraničního opevnění a další tajné dokumenty.)

Propletené sféry

Městu Liberci patří lázně ímeni Jeho Majestátu Císaře Františka Josefa I., kde je dnes umístěna nádherná Oblastní galerie Liberec. Jste-li v Liberci, patří se patřit na umělecká díla, jež jsou v OGL vystavena. Protože jsem přes víkend ve svém rodném městě pobýval, navštívil jsem i tyto lázně. V bývalém bazénu (plavky ždímejte do výlevky) a jeho okolí jsem pak patřil na obrazy současné lipské dvojice, již tvoří Rosa Loy & Neo Rauch. Ti reprezentují současnou Lipskou školu a nejen německou, avšak celoevropskou moderní tvorbu.

Problém volby amerického prezidenta vyřešen

Během amerických prezidentských voleb se staly už různé věci. Většinou byly dány tím, že dle US ústavy určí budoucího prezidenta až sbor volitelů. Ten vznikl na základě historického faktu, že dřívější Amerika nebyla protkána dálnicemi a železnicemi a sociálními sítěmi, a tak byli vybráni úctyhodní občané, kteří byli pověřeni provést ve Washingtonu, D.C., finální volbu. (Trvalo i více než měsíc, než se z nejodlehlejších států dostavili, z toho vyplývají i dnešní termíny.) Přičemž tito volitelé nejsou US ústavou nikterak vázáni, komu nakonec mají svěřit hlasy svého státu. Mohou hlasovat pro oponenta. Sranda je pak v tom, že mohou hlasovat i za člověka, jenž ve volbách vůbec nekandidoval! (Pokud je to patřičně zletilý rodilý Američan, takže Jára Cimrman je bez šance. Ledaže by se někde na Havaji našel jeho rodný list.) Ukázalo se to být nepředvídatelné a nebezpečné, volitelé tedy začali být předem „zavazováni“. Přesto se téměř vždy nějaký ten „nevěrný volitel“ vyskytl, doposud však žádný takový nevěrník nezměnil vůli lidu.

Jaký bude nový americký prezident?

Americký. Nový prezident USA bude americký. Ať už to bude "fašista" nebo "komunistka", "magor" nebo "naivka". Americký prezident je americkým prezidentem a většinou dělá věci, které se od amerického prezidenta očekávají, když má ochránit americkou svobodu. Hodný demokratický afroamerický prezident Obama, který za své řeči dostal už dopředu Nobelovu cenu míru, co udělal, když teroristé zaútočili na americké jednotky? Vyslal na jejich výcvikové tábory Tomahawky. A když se Navy SEALs vydaly do Pákistánu, aby zabily Usámu bin Ládína (a jeho rodinu), kdo vydal rozkaz k jeho likvidaci? Demokrat Obama. A pak sledoval tu akci v přímém přenosu. Načež se mohl pochlubit, že silná Amerika dokončila svůj úkol, který ovšem započal jeho republikánský předchůdce.

Máslo za sto?

Ale samozřejmě! Příjmy od roku 1989, kdy stálo máslo desetikačku, vrostly asi desetkrát, proč by neměly podobně vzrůst i ceny? Brečíme nad penězi, které musíme cálovat za bydlení, včetně plateb za vodu, energie a paliva, ale i ty se za pětatřicet let zvedly "jen" desetkrát. Ale ano, tyto výdaje vzrostly enormě, ale to jen proto, že celkově se cenová hladina zvedla jen pět a půlkrát, kdežto bydlení zachovalo stejný nárůst, jako příjmy. Takže zatímco v roce 1989 jsme za své bydlicí jeskyně dali 19,3 % příjmů, letos to bylo už 26,3 %. 

Nesiem Vám materiály na pána Bureša II

Nedávno se zase rozvířil skandál s estébáctvím našeho nejoblíbenějšího politika, předsedy naší nejoblíbenější politické strany (/hnutí). Slovenský ministr vnitra rozhodl, že napříště bude ve svazcích StB uvedeno, že pan Ing. Andrej Babiš byl jako agent registrován "neoprávněně" a "vědomě s StB nespolupracoval". Následně pan Ing. Andrej Babiš nebude Slovensko dále (třebas až u Evropského soudu pro lidská práva) žalovat o miliony eur. Kdyby proběhl soud mezi panem Babišem a slovenským Ústavem paměti národa, pak by takové rozhodnutí nemohlo padnout, protože důkazy hovoří jasně. Na Slovensku dále platí novější zákon, podle kterého už nesmějí dřívější řídící orgány v těcho případech vystupovat jako svědci. Proto i já (stejně jako mnozí jiní) musím konstatovat, že Ing. Andrej Babiš byl důvěrníkem StB a později i jejím agentem. Dnes to ví třeba i bezpartijní ministr zahraničí Jan Lipavský, který si "dal tu práci a prošel spisy". Od června roku 2015 to mohli vědět i čtenáři Neviditelného psa, kterým jsem to napsal polopatě. Někteří z vás možná ještě nebyli na světě, jiní článek přešli, pro ně a další si dovoluji svůj spisek opakovat. Pamatujte - byltě rok 2015:

Pojede i Brunhilda!

V neděli jsme s přítelkyní navštívili lom u Bubovic, co je v něm umístěn technický skanzen i přírodní rezervace Solvayovy lomy. Tudíž se až tam nesmí jezdit autem - pokud nejste, geolog, speleolog anebo mašinfíra. V Bubovidcích si na straně u průjezdní silnice na Loděnici můžete zaparkovat auto - buďto paceně, anebo trochu výš k Loděnici i neplacemě. Do Solvayových lomů to máte mírné převýšení (22 m nahoru a 27 dolů) i mírnou vzdálenost (1,1 km). Když jdete od konečné městského autobusu č. 311. Od Zličína sem míří přes řevnické nádraží. Z Berouna sem jede ještě z Králova Dvora přes Beroun linka č. 425. Dostanete se sem pohodlně - tak jednou za hodinu. Anebo tím autem. Z Lužin to sem mám po okreskách 17 km.

Nalezené kolejnice

(Tip na další víkend)

V neděli před čtrnácti dny si synek Honza oprašoval svůj nový řidičák. Vzal nás, ženu Ivanu a mne, rodinným kombíkem na Karlštejn. Co už může říci člověk nového o tak profláknuté památce?

Houby!

Rostou. Nebo rostly před týdnem, když začal Měsíc zase dorůstat. Ale hlavně bylo po dešti, oteplilo se - a bylo ještě před víkendem, kdy Pražáci jezdí plundrovat lesy na Kokořínsko nebo do Brd. Já se vypravil na plundr do okraje křivoklátských lesů.

Moje úvaha, že ve všední den nebude v lesích do 50 km kolem Prahy plno, se ukázala býti lichou. Už po cestě jsem viděl, že všechna místa, kde lze aspoň s přimhouřením oka zaparkovat na kraji lesa, jsou přeplněna auty. Moje tajné parkoviště, které leží mimo křižovatek s lesními cestami, odkud kdykoli může přijet veleobr na zpracování dřevní masy, byla avšak také poněkud zaplněna. Stávám tu sám, max jsme tu byli tři. Tentokrát bylo v okolí zaparkováno šest aut, ale ještě jsem se vešel. No jo, no, vyjel jsem hned po snídani, takže bylo poledne.

Pumprdentlich mírotvorci

Hranice Izrael - Libanon 2006

Mírová mise OSN na jihu Libanonu
 (UNIFIL) si 10. října postěžovala, že její hlavní velitelství ostřeloval tank izraelské armády.  Při tomto incidentu byli zraněni její dva vojáci.  Podle Španělska se jednalo o „vážné porušení mezinárodního práva“. V dalších dnech podobné útoky pokračovaly. Celkem bylo zraněno pět příslušníků mírových sil, přičemž jen jedno zranění bylo střelné. Ještě se neví, která strana ho postřelila.

V neděli 13.10. ráno informovala UNIFIL o dalším incidentu. Dva izraelské tanky při něm prý převálcovaly vstupní bránu do tábora mezinárodních sil: „Vniknutí na stanoviště je dalším hrubým porušením mezinárodního práva a rezoluce Rady bezpečnosti OSN.“

Jsme lidé míru

"Setkáváme se nejen kvůli vzpomínce na padlé a unesené, ale v situaci, kdy musíme vést válku na několika frontách." Pravila v pondělí večer na Staroměstském náměstí před stovkami lidí a desítkami izraelských (a několika českých) vlajek velvyslankyně Státu Izrael v Česku paní Anna Azari. Poděkovala za podporu České republice a Čechům.

Pravila to česky a pravila to téměř na konci shromáždění.
 
A bylo povzbudivé, že ačkoli moderátorka Ester Janečková poděkovala mj. přítomným zástupcům politických stran i křesťanských sdružení, tak žádný zástupce ani družitel na shromáždění nepromluvil. 

Tříska ve Vlnách

Tak jsem se konečně dostal na ten tolik vychvalovaný film Vlny, který bude reprezentovat českou kinematografii na Oscarech. Jo, bylo to dobrý, ale mělo to třísku. A dobrý to bylo, protože to zobrazilo realitu, i když poněkud surrealisticky.

Narozeniny vesmíru

Ptal jsem se jednou Jiřího Grygara, co bylo před Velkým třeskem. Kterýmžto třesknul asi před 13,8 miliardami let, jak ukazují pozorování sondy Planck z roku 2013. Grygar odvětil: "Nevíme. A nemůžeme se to dozvědět. Ale ať bylo cokoli, teď už je to jedno."

A co třeba tohle: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo."

A stalo se to první den měsíce tišri před 5785 lety...

Santorini? Santorini!

Santorini? Ty jsi se zbláznil! Víš, jaký je tam nával turistů? Slyšel jsem potom, co jsem si zakoupil zájezd na tento řecký ostrov. Ale už jsem zaplatil zálohu a nechtěl jsem o její část přijít. A chtěl jsem se letos dostat hlavně do teplého moře. A podívat se do kaldery zaplavené sopky. Západ slunce, za kterým se na ostrov jezdí, mě až tak nezajímal. A když jsem se podíval do mapy, tak jsem se - navzdory televiznímu, novinovému a přátelskému varování uklidnil.

Vzpomínky na povodeň

Příjemný večer na Nové Louce

Obětí na životech mohlo být mnohem více, kdyby zejména hasiči, vojáci a četníci nekonali činy vpravdě hrdinské. 

 
Kdyby v roce 1897 existovaly meteorologické družice, mohly by jejich televizní oči sledovat mohutný vír rozsáhlé tlakové níže, otáčející se proti směru hodinových ručiček. Jeho střed se 29. července onoho tragického roku nacházel nad jizerskohorskou Novou Loukou. Od počátku měsíce zde již napršelo něco kolem 300 mm vody.

PŘIJĎTE TAKY! Podpořit Magistrát proti palestinské demonstraci

Hnutí Ne naším jménem! svolává před budovu Magistrátu demonstraci proti usnesení Zastupitelů hl. m. Prahy – středa 18.09.2024 od 17:00. (Více viz tiskovou zprávu iniciativy Ne naším jménem.)

To magistrátní usnesení "odsoudilo účast aktivistů z iniciativy Prague4Palestine na letošním Prague Pride".

A přijalo rozhodnutí, že už nebudou plynout dotace na ty magistrátem financované události, na nichž by tématicky vystoupili "aktivisté propalestinské solidarity".

Tedy ti tvorové, kteří bojují proti "izraelskému rasismus a kolonialismu". A pořádají teď  pod heslem "From the River to the Sea Palestine will be Free" propalestinskou (protiizraelskou) demonstraci na podporu "palestinského odporu" (teroristické války proti židům). A chtěli by na své antisemitské aktivity zneužít pražské peníze. Přičemž neexistuje žádná zákonná povinnost platit něco, co se mi nelíbí.

PŘIJĎTE TAKY! Nikoli jako demonstranti, ale klidně, neformálně a nenásilně  korzující občané, na podporu rozhodnutí Magistrátu. Pokud možno s izraelskými vlajkami.

Eurokomisař na baterky

Ministr na baterky je Dán Dan

Končící ministr  průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela (nestraník hnutí STAN) obdrží jakožto eurokomisař na starost něco, co se zove "mezinárodní partnerství". Není to tak špatné, jak se jeví na první pohled. Starostové jsou, jak se zdá, spokojeni. Nevíme tedy, jak budeme my spokojeni s novým starostenským ministrem prům+obch. Síkela byl, alespoň podle venkovního zdání, jedním z lepších ministrů Fialovy vlády. Tentokráte nedošlo ke špidlovskému "u nás zkrachoval, šoupnem ho do Brusele". Ale zdá se, že "nejsou lidi". Když už i na ministerský post museli Starostové nominovat nestraníka...

Několik stručných rad k jízdě v území ohroženém povodní

Když už musíte vyjet, pak používejte významné komunikace - většinou jsou lépe udržované a nehrozí, že by si vás v případě nouze nikdo nevšiml.

Nejezděte po různých "zkratkách" a vůbec ne tam, kde to moc neznáte. Při záplavách větších území si málokdo uvědomí, kde všude mohou auta uváznout.

Věřte místním - když nějakou cestu nepovažují za spolehlivou, nejezděte jí.

Nevěřte místním - asi se jedná o největší povodeň poslední doby a ten spolehlivý můstek, který vypadá tak chatrně, ale hodně vydrží, nemusí být tak spolehlivý.

Boj o rybník

Nejčistší voda ve venkovním pražském koupališti je v Motolském rybníce, přesněji v Motolském rybníce R2, protože v Motole na Motolském potoce jsou pod Motolskou nemocnicí rybníky rovnou tři. Ve všech se chovají ryby, i když ten prostřední, eR Dvojka, byl postaven jako koupaliště. A tento rybník má dlouhodbě nejlepší kvalitu vody, protože byl v roce 2011 odbahněn a  počet ryb byl snížen na minimum.

Šmejdi stále rejdí

Staré praktiky podomních obchodníků s nekvalitními zázračnými hrnci poznenáhlu ustoupily, dnes šmejdi rejdí hlavně na sociálních sítích. Dříve zneužívali ku zlákání obecentstva jména a tváře kulturních a sportovních celebrit (oblíbenými osobnostmi byli např. Jan Kraus a Jaromír Jágr), v předvolebních termínech se začali objevovat politici. Nejen prezident Petr Pavel, i o něco níže postavení ústavní činitelé. Při včerejším otevření svého Facebooku na mne vyskočily hned dvě "sponzorované zprávy" (placené reklamy), jak rychle přijít k milionům.

Bodavý problém

10 cm, dobrý na krájení chleba

A taky sečný a řezný problém. Ve Velké Británii bylo vloni napadeno na 50 tisíc lidí noži a mačetami. Velkou část tvořily domácí rozepře. (Prosímvás, rada kriminalisty: "Nehádejte se v kuchyni!") Je to prý hlavně způsobeno zoufalou ekonomickou situací a z ní plynoucí frustrací, takže za to ti vrazi vlastně nemohou. Určitou, nezveřejněno jak velkou část, však tvořily útoky islamistů. Britové tenhle problém vyřešili po jevropsku: zakázali nosit na veřejnosti mačety a vystřelovací nože. Načež se soudruzi islamisté začali producírovat se svými oblíbenými mačetami v protestních demonstracích. Nová britská vláda přitom ještě ani nezačala s deportacemi ilegálních připrchlíků, ona s nimi před volbami vlastně nezačala ani stará britská vláda.

Opravný slovník několika blízkovýchodních výrazů a tureckých domněnek

Hranice s Libanonem, 2006

"Vypálení a vyvraždění Lidic bylo odpovědí na vraždu generála policie Reinharda Heydricha." Něco vám v téhle větě vadí? Vadí, že. Heydrich se poté, co vytvořil "konečné řešení židovské otázky" pustil i do "konečného řešení české otázky". A když se stal faktickým vládcem protektorátu, tak už s tím začal. Hned po svém příjezdu do Protektorátu "eliminoval" české vlastence, kteří jako první zvedli protinacistický odboj, a to včetně premiéra české vlády Aloise Eliáše. A.t.d.

"Raketový útok na sever Izraele byl odpovědí na zavraždění elitního velitele libanonského hnutí Hizballáh Fuáda Šukra." Něco vám na téhle větě nevadí? Nevadí, že. Možná proto, jak se v zápaďáckých médiích dost nepřesně označují určité fenomény. Hizballáh není jen tak nějaké "libanonské hnutí", alébrž teroristická organizace. Jako takovou ji klasifikují Spojené státy, Kanada, Austrálie, Velká Británie, Egypt a samozřejmě i Izrael. Rovněž celá Evropská unie a v ní ještě zvlášť Nizozemsko a Německo. Jako takovou ji zjevně neklasifikují zápaďácká média, včetně těch českých. Šaman ji kvůli jejím zjevným znakům (pozdrav hajlováním a vypjatý antisemitismus) klasifikuje navíc jako "arabonacistickou organizaci". Ve svém oficiální prohlášení z roku 1992 definuje Hizballáh svůj cíl takto:

"Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi."

Naše černé svědomí

V sobotu 11. května 2000 jsem společně se svou milou ženou Ivanou navštívil památník koncentračního tábora v Letech. Napsal jsem o tom tehdy článek, který začínal výčtem tamních obětí:

„324 zemřelých na tyfus, z toho 240 dětí, taková jsou oficiální čísla obětí koncentračního tábora Lety. Další menší číslo je hrozivější: V lágru se narodilo i 36 dětí, žádné nepřežilo. Podle svědectví vězňů je dozorci topili v latrínách.“

Dnes dodávám, že zde bylo uvězněno během let 1942-43 celkem 1.309 bruttálně registrovaných lidí (a také i někteří neregistrovaní). Těch zaevidovaných i se jmény bylo 1294. Konce války se nakonec dožily tři stovky zdejších vězňů. Novorozenců, které zavraždili dozorci, bylo podle dnešní statistiky „jen“ 30, hlavně (ale nejen) na tyfus zemřelo 326 lidí. 120 obětí je pochováno v místním lesním hromadném hrobě, zbytek skončil na hřbitově v blízkých Mirovicích.

Odlet do míru?

Ta červeně svítící závora, kterou jsem v minulém článku označil jako třetí a první úspěšně zdviženou při naší pouti z Betléma do volného Izraele, byla ve skutečnosti asi až tou poslední závorou, tou čtvrtou, která nás propustila do areálu letiště Ben Gurion. Protože ta, která uzavírala výjezd z oblasti Betléma, byla masivnější:

"Tam nám odstranili železnou závoru podobnou jeřábové konstrukci, otáčela se v pantech umístěných v železobetonové konstrukci horizontálně. Ty dva noční check-pointy tam byly postaveny kvůli válečnému stavu, normálně tam nejsou," popisuje tu situaci, jak byla vidět z průvodcovského sedadla, Radek.

Zábava na válečných objížďkách

Jestlipak se dostaneme ke svým zavazadlům do Betléma? A jestlipak se pak dostaneme z Betléma na letiště? A jestlipak z něj odletí letadlo do Prahy? Nebo někam do Evropy nejlépe? Ptali jsme se sami sebe – i našeho náčelníka zájezdu Radka v izraelském rekre centru Ejn Bokek v sobotu loňského 7. října. Na první otázku kladně odpověděl svou znalostí terénu řidič autobusu Kamal.

Mrtvý mír u moře

V červenci jsem si poněkud oddychl od psaní do Neviditelného psa, ale před dalším oddechem se na chvilinku vracím, abych dokončil vyprávění o své loňské cestě do Izraele. Minule jsem skončil vyprávění v den útoku palestinské teroristické organizace Hamás z pásma Gazy na Izrael. Najednou bylo vše zavřené - národní parky, pláže, města... Naše výprava se náhle ocitla uprostřed pouště a nevěděli jsme co dál. Naštěstí jsme našli azyl v klášteře sv. Gerasima, jak jsem o tom psal v minulém příspěvku.

Jak jsem zase zbohatl

Tak jsem zase náramně zbohatl. A to díky penzijku. A to už potřetí!
 
Poprvé jsem náramně zbohatl po odchodu z Českých Textáren, é, pardon, z Českého Telecomu, kde jsem strávil neuvěřitelné čtvrtstoletí. Tenkrát, v tom roce 2004, se penzijko jmenovalo "Penzijní připojištění se státním příspěvkem" a zavedla ho v roce 1994 Klausova první vláda ve své chvályhodné snaze o reformu starobních důchodů jakožto "třetí pilíř důchodového systému". Krom státního příspěvku přispíval  presumptivním důchodcům i zaměstnavatel. Avšak protože mi můj chlebodárce přestával přispívat do důchodové kasičky, přestal být tento finanční produkt pro mě zajímavým. Zrušil jsem ho a spolu s vyplaceným odstupným jsem poprvé náramně zbohatl.

České koloniální mince

Češi v Africe tentokrát nekolonizují nějaký trpasličí nárůdek, ale ani ten nejlidnatější. Spokojí se se zemí, která má asi tolik obyvatel, jako Slovensko, ale zato je sedmkrát větší než Slovensko - abychom zřejmě měli prostor pro nějaký vývoj. Proto těmto kudrnatým černouškům neukazujeme pohlednice se Zlatou uličkou na Hradčanech, lemovanou rozkošně malými domečky, jako Cimrmanův kolega ing. Holý, ale rovnou jsme je seznámili se symboly moci nezávislého Českého království - Českými korunovačními klenoty.

Ochránce Gerasim

Ve svém prvním reportu z právě napadeného Izraele z neděle 8. října 2023 jsem psal, že po uzavření všech check-pointů a měst a rezervací a pláží jsme našli azyl v blízké oáze kolem kláštera sv. Jeronýma. Mapy.cz ten objekt označují jako "Saint Jerosimus Monastery". A tady se ukazuje ten problém mnoha různých písem (latinského, řeckého, hebrejského, arabského, nově i azbuky) při přepisování jmen. Do toho ještě vstupují různé výslovnosti a nevyslovitelnosti některých hlásek v tom kterém jazyce, a nakonec ještě i můj stres z válečného stavu.

Hvězda ve škole

Míša

Naposledy jsem školu navštívil při nedávných evropských volbách. Naše sídliště tam mívá volební místnosti. Taky jsme tam se ženou Ivanou chodívali na rodičovské schůzky. Jinak jsem tam byl naposled jako žák – deváťák. Ale minulou středu jsem byl s deváťáky ve škole zase. V 5. ZŠ v Moskevské ulici v Kladně se sešly dvě devítky v hudební místnosti. Čekalo je tam zvláštní vyučování. No, nejdřív vyučování, potom vyprávění a nakonec beseda.

Turistika v době války

V to sobotní ráno jsem se v Betlémě probudil s určitou radostí a s určitou nostalgií. S nostalgií proto, že nás čeká poslední den v Izraeli, s radostí, že už nic nemůžeme zmeškat, protože jsme po týdnu zážitků zcela zasyceni. Dneska už ho jen završíme koupáním v Mrtvém moři. Ale než si lehneme na matraci nasyceného roztoku různých solí, čekají nás ještě nějaké příjemné povinnosti.

Konec únosům Lidic?

Lidice si prožily před 82 lety strašlivou tragédii, která se i kvůli tomu, jak ji použila německá propaganda, stala v těch mnoha tragédiích druhé světové války výjimečnou. Ovšem nešlo o poslední propagandistický únos události. Hned po válce zde prezident Beneš před českou společností veřejně oznámil úmysl všech spojeneckých zemí (včetně ČSR) odsunout československé Němce. Politici celé Národní fronty se zde od roku 1945 "zviditelňovali" před- i po-volební rétorikou. A to i ti současní až do roku nejpozději 2022, dokud jim to stále ještě nový (od r. 2020) a stále ještě současný ředitel ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík neutnul.

Noc v Jeruzalémě

Minule, když jsem referoval o našem návratu od severního konce pásma Gazy, jsem uvedl, že nás čeká postýlka v Betlémě. "Nebo ještě ne?" Tak ne! Sotva se osprchujeme od písku z aškelonské pláže a navečeříme se, nabízí nám Radek ještě lahůdkový závěr dne, a to procházku nočním Jeruzalémem!

Vážené přítelkyně, ne

V rámci nové, lepší, pokrokové společnosti bychom prý měli mluvit "genderově vyváženě". Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z nedostatku jiných činností vydalo roku 2010 metodickou příručku "Kultura genderově vyváženého vyjadřování". MŠMT zřejmě nevadí, že absolventi základní školy, maturanti, vysokoškoláci, moderátoři ani politici neumějí mluvit správně česky. Ne, ministerstvo vyplodí komisi, aby nás přesvědčila, že to všechno neumějí ani absolventky základní školy, maturantky, vysokoškolačky, moderátorky ani političky...

Tel nad Goliášovým bojištěm

Nasyceni a napojeni odjíždíme z Kirjat Gat, kde nás hostila Hanička Sternlichtová. Jedeme po silnici číslo 375, která nás přivede zpátky do našeho betlémského hotelu. V Izraeli není žádná silnice jenom silnice. Vede obvykle místy, kudy se chodívalo ještě v dobách prehistorických. V Izraeli tedy určitě v dobách biblických. A tahle třista pětasedmdesátka se vine nivou údolí ha-Ela, aneb Elah, což v překladu zní "Dolina posvátného stromu". Píše se o ní v První knize Samuelově 17,2: „Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filištínským“. V potoce, který údolím protéká, si jistý mladý pasák ovcí a koz jménem David sebral své "tři šutry do tobolky", jak praví známá píseň V+W. A jakej byl Goliáš!

Pršelo a budou volby

Přes víkend pršelo a celý týden je deštivý. Na cyklovýletě jsem zmokl. Mnohde stoupla voda a budou volby. Evropské. PAN VOLIČ bude volit, ale dost dobře neví, koho by měl.  Aston tady v úterý vzdychal  po neexistujícím realistickém politickém proudu, v pondělí doporučoval volit osoby, vlastně osobnosti, jednotlivce. Oba přitom věříme v "sílu demokracie". Když ona vlastně ale sama Evropská unie moc demokratická není.

Návštěva u staré dámy

Kdo neskáče

Tak jsme vyhráli! Kdyby český současný skvělý a domácím publikem bičovaný hokejový tým vypadl už ve čtvrtfinále, tak bychom neprohráli "my", ale ti naši flákači. Ale vyhráli jsme, a to pod heslem, jež zdobilo šatnu našich zlatých hochů:

 

"Jedna země, jedno srdce"

Úsvit robotů a tlapky koček

Od čtvrtka přes víkend probíhá v Juldě-Fuldě opět provizorně v Křižíkových pavilonech 29. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem na něm i právě před čtvrt stoletím, kdy se jednalo teprve o 5. ročník tohoto podujatia. Tehdy poprvé jsem na něj přišel ne jako knihkupec, ale jako čtenář. Součástí výstavy byly i desítky doprovodných akcí. Vybral jsem si besedu s britským profesorem robotiky a kybernetiky Kevinem Warwickem. Nakladatelství časopisu Vesmír ji konalo v souvislosti s vydáním Warwickovy knížky "Úsvit robotů, soumrak lidstva" a proběhla v sobotu od deseti hodin na balkóně střední haly. Tak si přečtěte, jaké byly před 25 lety představy o tom, čemu dnes říkáme "umělá inteligence":