Nesiem Vám materiály na pána Bureša II

Nedávno se zase rozvířil skandál s estébáctvím našeho nejoblíbenějšího politika, předsedy naší nejoblíbenější politické strany (/hnutí). Slovenský ministr vnitra rozhodl, že napříště bude ve svazcích StB uvedeno, že pan Ing. Andrej Babiš byl jako agent registrován "neoprávněně" a "vědomě s StB nespolupracoval". Následně pan Ing. Andrej Babiš nebude Slovensko dále (třebas až u Evropského soudu pro lidská práva) žalovat o miliony eur. Kdyby proběhl soud mezi panem Babišem a slovenským Ústavem paměti národa, pak by takové rozhodnutí nemohlo padnout, protože důkazy hovoří jasně. Na Slovensku dále platí novější zákon, podle kterého už nesmějí dřívější řídící orgány v těcho případech vystupovat jako svědci. Proto i já (stejně jako mnozí jiní) musím konstatovat, že Ing. Andrej Babiš byl důvěrníkem StB a později i jejím agentem. Dnes to ví třeba i bezpartijní ministr zahraničí Jan Lipavský, který si "dal tu práci a prošel spisy". Od června roku 2015 to mohli vědět i čtenáři Neviditelného psa, kterým jsem to napsal polopatě. Někteří z vás možná ještě nebyli na světě, jiní článek přešli, pro ně a další si dovoluji svůj spisek opakovat. Pamatujte - byltě rok 2015:

Pojede i Brunhilda!

V neděli jsme s přítelkyní navštívili lom u Bubovic, co je v něm umístěn technický skanzen i přírodní rezervace Solvayovy lomy. Tudíž se až tam nesmí jezdit autem - pokud nejste, geolog, speleolog anebo mašinfíra. V Bubovidcích si na straně u průjezdní silnice na Loděnici můžete zaparkovat auto - buďto paceně, anebo trochu výš k Loděnici i neplacemě. Do Solvayových lomů to máte mírné převýšení (22 m nahoru a 27 dolů) i mírnou vzdálenost (1,1 km). Když jdete od konečné městského autobusu č. 311. Od Zličína sem míří přes řevnické nádraží. Z Berouna sem jede ještě z Králova Dvora přes Beroun linka č. 425. Dostanete se sem pohodlně - tak jednou za hodinu. Anebo tím autem. Z Lužin to sem mám po okreskách 17 km.

Nalezené kolejnice

(Tip na další víkend)

V neděli před čtrnácti dny si synek Honza oprašoval svůj nový řidičák. Vzal nás, ženu Ivanu a mne, rodinným kombíkem na Karlštejn. Co už může říci člověk nového o tak profláknuté památce?

Houby!

Rostou. Nebo rostly před týdnem, když začal Měsíc zase dorůstat. Ale hlavně bylo po dešti, oteplilo se - a bylo ještě před víkendem, kdy Pražáci jezdí plundrovat lesy na Kokořínsko nebo do Brd. Já se vypravil na plundr do okraje křivoklátských lesů.

Moje úvaha, že ve všední den nebude v lesích do 50 km kolem Prahy plno, se ukázala býti lichou. Už po cestě jsem viděl, že všechna místa, kde lze aspoň s přimhouřením oka zaparkovat na kraji lesa, jsou přeplněna auty. Moje tajné parkoviště, které leží mimo křižovatek s lesními cestami, odkud kdykoli může přijet veleobr na zpracování dřevní masy, byla avšak také poněkud zaplněna. Stávám tu sám, max jsme tu byli tři. Tentokrát bylo v okolí zaparkováno šest aut, ale ještě jsem se vešel. No jo, no, vyjel jsem hned po snídani, takže bylo poledne.

Pumprdentlich mírotvorci

Hranice Izrael - Libanon 2006

Mírová mise OSN na jihu Libanonu
 (UNIFIL) si 10. října postěžovala, že její hlavní velitelství ostřeloval tank izraelské armády.  Při tomto incidentu byli zraněni její dva vojáci.  Podle Španělska se jednalo o „vážné porušení mezinárodního práva“. V dalších dnech podobné útoky pokračovaly. Celkem bylo zraněno pět příslušníků mírových sil, přičemž jen jedno zranění bylo střelné. Ještě se neví, která strana ho postřelila.

V neděli 13.10. ráno informovala UNIFIL o dalším incidentu. Dva izraelské tanky při něm prý převálcovaly vstupní bránu do tábora mezinárodních sil: „Vniknutí na stanoviště je dalším hrubým porušením mezinárodního práva a rezoluce Rady bezpečnosti OSN.“

Jsme lidé míru

"Setkáváme se nejen kvůli vzpomínce na padlé a unesené, ale v situaci, kdy musíme vést válku na několika frontách." Pravila v pondělí večer na Staroměstském náměstí před stovkami lidí a desítkami izraelských (a několika českých) vlajek velvyslankyně Státu Izrael v Česku paní Anna Azari. Poděkovala za podporu České republice a Čechům.

Pravila to česky a pravila to téměř na konci shromáždění.
 
A bylo povzbudivé, že ačkoli moderátorka Ester Janečková poděkovala mj. přítomným zástupcům politických stran i křesťanských sdružení, tak žádný zástupce ani družitel na shromáždění nepromluvil. 

Tříska ve Vlnách

Tak jsem se konečně dostal na ten tolik vychvalovaný film Vlny, který bude reprezentovat českou kinematografii na Oscarech. Jo, bylo to dobrý, ale mělo to třísku. A dobrý to bylo, protože to zobrazilo realitu, i když poněkud surrealisticky.

Narozeniny vesmíru

Ptal jsem se jednou Jiřího Grygara, co bylo před Velkým třeskem. Kterýmžto třesknul asi před 13,8 miliardami let, jak ukazují pozorování sondy Planck z roku 2013. Grygar odvětil: "Nevíme. A nemůžeme se to dozvědět. Ale ať bylo cokoli, teď už je to jedno."

A co třeba tohle: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo."

A stalo se to první den měsíce tišri před 5785 lety...

Santorini? Santorini!

Santorini? Ty jsi se zbláznil! Víš, jaký je tam nával turistů? Slyšel jsem potom, co jsem si zakoupil zájezd na tento řecký ostrov. Ale už jsem zaplatil zálohu a nechtěl jsem o její část přijít. A chtěl jsem se letos dostat hlavně do teplého moře. A podívat se do kaldery zaplavené sopky. Západ slunce, za kterým se na ostrov jezdí, mě až tak nezajímal. A když jsem se podíval do mapy, tak jsem se - navzdory televiznímu, novinovému a přátelskému varování uklidnil.

Vzpomínky na povodeň

Příjemný večer na Nové Louce

Obětí na životech mohlo být mnohem více, kdyby zejména hasiči, vojáci a četníci nekonali činy vpravdě hrdinské. 

 
Kdyby v roce 1897 existovaly meteorologické družice, mohly by jejich televizní oči sledovat mohutný vír rozsáhlé tlakové níže, otáčející se proti směru hodinových ručiček. Jeho střed se 29. července onoho tragického roku nacházel nad jizerskohorskou Novou Loukou. Od počátku měsíce zde již napršelo něco kolem 300 mm vody.

PŘIJĎTE TAKY! Podpořit Magistrát proti palestinské demonstraci

Hnutí Ne naším jménem! svolává před budovu Magistrátu demonstraci proti usnesení Zastupitelů hl. m. Prahy – středa 18.09.2024 od 17:00. (Více viz tiskovou zprávu iniciativy Ne naším jménem.)

To magistrátní usnesení "odsoudilo účast aktivistů z iniciativy Prague4Palestine na letošním Prague Pride".

A přijalo rozhodnutí, že už nebudou plynout dotace na ty magistrátem financované události, na nichž by tématicky vystoupili "aktivisté propalestinské solidarity".

Tedy ti tvorové, kteří bojují proti "izraelskému rasismus a kolonialismu". A pořádají teď  pod heslem "From the River to the Sea Palestine will be Free" propalestinskou (protiizraelskou) demonstraci na podporu "palestinského odporu" (teroristické války proti židům). A chtěli by na své antisemitské aktivity zneužít pražské peníze. Přičemž neexistuje žádná zákonná povinnost platit něco, co se mi nelíbí.

PŘIJĎTE TAKY! Nikoli jako demonstranti, ale klidně, neformálně a nenásilně  korzující občané, na podporu rozhodnutí Magistrátu. Pokud možno s izraelskými vlajkami.

Eurokomisař na baterky

Ministr na baterky je Dán Dan

Končící ministr  průmyslu a obchodu ČR Jozef Síkela (nestraník hnutí STAN) obdrží jakožto eurokomisař na starost něco, co se zove "mezinárodní partnerství". Není to tak špatné, jak se jeví na první pohled. Starostové jsou, jak se zdá, spokojeni. Nevíme tedy, jak budeme my spokojeni s novým starostenským ministrem prům+obch. Síkela byl, alespoň podle venkovního zdání, jedním z lepších ministrů Fialovy vlády. Tentokráte nedošlo ke špidlovskému "u nás zkrachoval, šoupnem ho do Brusele". Ale zdá se, že "nejsou lidi". Když už i na ministerský post museli Starostové nominovat nestraníka...

Několik stručných rad k jízdě v území ohroženém povodní

Když už musíte vyjet, pak používejte významné komunikace - většinou jsou lépe udržované a nehrozí, že by si vás v případě nouze nikdo nevšiml.

Nejezděte po různých "zkratkách" a vůbec ne tam, kde to moc neznáte. Při záplavách větších území si málokdo uvědomí, kde všude mohou auta uváznout.

Věřte místním - když nějakou cestu nepovažují za spolehlivou, nejezděte jí.

Nevěřte místním - asi se jedná o největší povodeň poslední doby a ten spolehlivý můstek, který vypadá tak chatrně, ale hodně vydrží, nemusí být tak spolehlivý.

Boj o rybník

Nejčistší voda ve venkovním pražském koupališti je v Motolském rybníce, přesněji v Motolském rybníce R2, protože v Motole na Motolském potoce jsou pod Motolskou nemocnicí rybníky rovnou tři. Ve všech se chovají ryby, i když ten prostřední, eR Dvojka, byl postaven jako koupaliště. A tento rybník má dlouhodbě nejlepší kvalitu vody, protože byl v roce 2011 odbahněn a  počet ryb byl snížen na minimum.

Šmejdi stále rejdí

Staré praktiky podomních obchodníků s nekvalitními zázračnými hrnci poznenáhlu ustoupily, dnes šmejdi rejdí hlavně na sociálních sítích. Dříve zneužívali ku zlákání obecentstva jména a tváře kulturních a sportovních celebrit (oblíbenými osobnostmi byli např. Jan Kraus a Jaromír Jágr), v předvolebních termínech se začali objevovat politici. Nejen prezident Petr Pavel, i o něco níže postavení ústavní činitelé. Při včerejším otevření svého Facebooku na mne vyskočily hned dvě "sponzorované zprávy" (placené reklamy), jak rychle přijít k milionům.

Bodavý problém

10 cm, dobrý na krájení chleba

A taky sečný a řezný problém. Ve Velké Británii bylo vloni napadeno na 50 tisíc lidí noži a mačetami. Velkou část tvořily domácí rozepře. (Prosímvás, rada kriminalisty: "Nehádejte se v kuchyni!") Je to prý hlavně způsobeno zoufalou ekonomickou situací a z ní plynoucí frustrací, takže za to ti vrazi vlastně nemohou. Určitou, nezveřejněno jak velkou část, však tvořily útoky islamistů. Britové tenhle problém vyřešili po jevropsku: zakázali nosit na veřejnosti mačety a vystřelovací nože. Načež se soudruzi islamisté začali producírovat se svými oblíbenými mačetami v protestních demonstracích. Nová britská vláda přitom ještě ani nezačala s deportacemi ilegálních připrchlíků, ona s nimi před volbami vlastně nezačala ani stará britská vláda.

Opravný slovník několika blízkovýchodních výrazů a tureckých domněnek

Hranice s Libanonem, 2006

"Vypálení a vyvraždění Lidic bylo odpovědí na vraždu generála policie Reinharda Heydricha." Něco vám v téhle větě vadí? Vadí, že. Heydrich se poté, co vytvořil "konečné řešení židovské otázky" pustil i do "konečného řešení české otázky". A když se stal faktickým vládcem protektorátu, tak už s tím začal. Hned po svém příjezdu do Protektorátu "eliminoval" české vlastence, kteří jako první zvedli protinacistický odboj, a to včetně premiéra české vlády Aloise Eliáše. A.t.d.

"Raketový útok na sever Izraele byl odpovědí na zavraždění elitního velitele libanonského hnutí Hizballáh Fuáda Šukra." Něco vám na téhle větě nevadí? Nevadí, že. Možná proto, jak se v zápaďáckých médiích dost nepřesně označují určité fenomény. Hizballáh není jen tak nějaké "libanonské hnutí", alébrž teroristická organizace. Jako takovou ji klasifikují Spojené státy, Kanada, Austrálie, Velká Británie, Egypt a samozřejmě i Izrael. Rovněž celá Evropská unie a v ní ještě zvlášť Nizozemsko a Německo. Jako takovou ji zjevně neklasifikují zápaďácká média, včetně těch českých. Šaman ji kvůli jejím zjevným znakům (pozdrav hajlováním a vypjatý antisemitismus) klasifikuje navíc jako "arabonacistickou organizaci". Ve svém oficiální prohlášení z roku 1992 definuje Hizballáh svůj cíl takto:

"Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi."

Naše černé svědomí

V sobotu 11. května 2000 jsem společně se svou milou ženou Ivanou navštívil památník koncentračního tábora v Letech. Napsal jsem o tom tehdy článek, který začínal výčtem tamních obětí:

„324 zemřelých na tyfus, z toho 240 dětí, taková jsou oficiální čísla obětí koncentračního tábora Lety. Další menší číslo je hrozivější: V lágru se narodilo i 36 dětí, žádné nepřežilo. Podle svědectví vězňů je dozorci topili v latrínách.“

Dnes dodávám, že zde bylo uvězněno během let 1942-43 celkem 1.309 bruttálně registrovaných lidí (a také i někteří neregistrovaní). Těch zaevidovaných i se jmény bylo 1294. Konce války se nakonec dožily tři stovky zdejších vězňů. Novorozenců, které zavraždili dozorci, bylo podle dnešní statistiky „jen“ 30, hlavně (ale nejen) na tyfus zemřelo 326 lidí. 120 obětí je pochováno v místním lesním hromadném hrobě, zbytek skončil na hřbitově v blízkých Mirovicích.

Odlet do míru?

Ta červeně svítící závora, kterou jsem v minulém článku označil jako třetí a první úspěšně zdviženou při naší pouti z Betléma do volného Izraele, byla ve skutečnosti asi až tou poslední závorou, tou čtvrtou, která nás propustila do areálu letiště Ben Gurion. Protože ta, která uzavírala výjezd z oblasti Betléma, byla masivnější:

"Tam nám odstranili železnou závoru podobnou jeřábové konstrukci, otáčela se v pantech umístěných v železobetonové konstrukci horizontálně. Ty dva noční check-pointy tam byly postaveny kvůli válečnému stavu, normálně tam nejsou," popisuje tu situaci, jak byla vidět z průvodcovského sedadla, Radek.

Zábava na válečných objížďkách

Jestlipak se dostaneme ke svým zavazadlům do Betléma? A jestlipak se pak dostaneme z Betléma na letiště? A jestlipak z něj odletí letadlo do Prahy? Nebo někam do Evropy nejlépe? Ptali jsme se sami sebe – i našeho náčelníka zájezdu Radka v izraelském rekre centru Ejn Bokek v sobotu loňského 7. října. Na první otázku kladně odpověděl svou znalostí terénu řidič autobusu Kamal.

Mrtvý mír u moře

V červenci jsem si poněkud oddychl od psaní do Neviditelného psa, ale před dalším oddechem se na chvilinku vracím, abych dokončil vyprávění o své loňské cestě do Izraele. Minule jsem skončil vyprávění v den útoku palestinské teroristické organizace Hamás z pásma Gazy na Izrael. Najednou bylo vše zavřené - národní parky, pláže, města... Naše výprava se náhle ocitla uprostřed pouště a nevěděli jsme co dál. Naštěstí jsme našli azyl v klášteře sv. Gerasima, jak jsem o tom psal v minulém příspěvku.

Jak jsem zase zbohatl

Tak jsem zase náramně zbohatl. A to díky penzijku. A to už potřetí!
 
Poprvé jsem náramně zbohatl po odchodu z Českých Textáren, é, pardon, z Českého Telecomu, kde jsem strávil neuvěřitelné čtvrtstoletí. Tenkrát, v tom roce 2004, se penzijko jmenovalo "Penzijní připojištění se státním příspěvkem" a zavedla ho v roce 1994 Klausova první vláda ve své chvályhodné snaze o reformu starobních důchodů jakožto "třetí pilíř důchodového systému". Krom státního příspěvku přispíval  presumptivním důchodcům i zaměstnavatel. Avšak protože mi můj chlebodárce přestával přispívat do důchodové kasičky, přestal být tento finanční produkt pro mě zajímavým. Zrušil jsem ho a spolu s vyplaceným odstupným jsem poprvé náramně zbohatl.

České koloniální mince

Češi v Africe tentokrát nekolonizují nějaký trpasličí nárůdek, ale ani ten nejlidnatější. Spokojí se se zemí, která má asi tolik obyvatel, jako Slovensko, ale zato je sedmkrát větší než Slovensko - abychom zřejmě měli prostor pro nějaký vývoj. Proto těmto kudrnatým černouškům neukazujeme pohlednice se Zlatou uličkou na Hradčanech, lemovanou rozkošně malými domečky, jako Cimrmanův kolega ing. Holý, ale rovnou jsme je seznámili se symboly moci nezávislého Českého království - Českými korunovačními klenoty.

Ochránce Gerasim

Ve svém prvním reportu z právě napadeného Izraele z neděle 8. října 2023 jsem psal, že po uzavření všech check-pointů a měst a rezervací a pláží jsme našli azyl v blízké oáze kolem kláštera sv. Jeronýma. Mapy.cz ten objekt označují jako "Saint Jerosimus Monastery". A tady se ukazuje ten problém mnoha různých písem (latinského, řeckého, hebrejského, arabského, nově i azbuky) při přepisování jmen. Do toho ještě vstupují různé výslovnosti a nevyslovitelnosti některých hlásek v tom kterém jazyce, a nakonec ještě i můj stres z válečného stavu.

Hvězda ve škole

Míša

Naposledy jsem školu navštívil při nedávných evropských volbách. Naše sídliště tam mívá volební místnosti. Taky jsme tam se ženou Ivanou chodívali na rodičovské schůzky. Jinak jsem tam byl naposled jako žák – deváťák. Ale minulou středu jsem byl s deváťáky ve škole zase. V 5. ZŠ v Moskevské ulici v Kladně se sešly dvě devítky v hudební místnosti. Čekalo je tam zvláštní vyučování. No, nejdřív vyučování, potom vyprávění a nakonec beseda.

Turistika v době války

V to sobotní ráno jsem se v Betlémě probudil s určitou radostí a s určitou nostalgií. S nostalgií proto, že nás čeká poslední den v Izraeli, s radostí, že už nic nemůžeme zmeškat, protože jsme po týdnu zážitků zcela zasyceni. Dneska už ho jen završíme koupáním v Mrtvém moři. Ale než si lehneme na matraci nasyceného roztoku různých solí, čekají nás ještě nějaké příjemné povinnosti.

Konec únosům Lidic?

Lidice si prožily před 82 lety strašlivou tragédii, která se i kvůli tomu, jak ji použila německá propaganda, stala v těch mnoha tragédiích druhé světové války výjimečnou. Ovšem nešlo o poslední propagandistický únos události. Hned po válce zde prezident Beneš před českou společností veřejně oznámil úmysl všech spojeneckých zemí (včetně ČSR) odsunout československé Němce. Politici celé Národní fronty se zde od roku 1945 "zviditelňovali" před- i po-volební rétorikou. A to i ti současní až do roku nejpozději 2022, dokud jim to stále ještě nový (od r. 2020) a stále ještě současný ředitel ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík neutnul.

Noc v Jeruzalémě

Minule, když jsem referoval o našem návratu od severního konce pásma Gazy, jsem uvedl, že nás čeká postýlka v Betlémě. "Nebo ještě ne?" Tak ne! Sotva se osprchujeme od písku z aškelonské pláže a navečeříme se, nabízí nám Radek ještě lahůdkový závěr dne, a to procházku nočním Jeruzalémem!

Vážené přítelkyně, ne

V rámci nové, lepší, pokrokové společnosti bychom prý měli mluvit "genderově vyváženě". Proto Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy z nedostatku jiných činností vydalo roku 2010 metodickou příručku "Kultura genderově vyváženého vyjadřování". MŠMT zřejmě nevadí, že absolventi základní školy, maturanti, vysokoškoláci, moderátoři ani politici neumějí mluvit správně česky. Ne, ministerstvo vyplodí komisi, aby nás přesvědčila, že to všechno neumějí ani absolventky základní školy, maturantky, vysokoškolačky, moderátorky ani političky...

Tel nad Goliášovým bojištěm

Nasyceni a napojeni odjíždíme z Kirjat Gat, kde nás hostila Hanička Sternlichtová. Jedeme po silnici číslo 375, která nás přivede zpátky do našeho betlémského hotelu. V Izraeli není žádná silnice jenom silnice. Vede obvykle místy, kudy se chodívalo ještě v dobách prehistorických. V Izraeli tedy určitě v dobách biblických. A tahle třista pětasedmdesátka se vine nivou údolí ha-Ela, aneb Elah, což v překladu zní "Dolina posvátného stromu". Píše se o ní v První knize Samuelově 17,2: „Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filištínským“. V potoce, který údolím protéká, si jistý mladý pasák ovcí a koz jménem David sebral své "tři šutry do tobolky", jak praví známá píseň V+W. A jakej byl Goliáš!

Pršelo a budou volby

Přes víkend pršelo a celý týden je deštivý. Na cyklovýletě jsem zmokl. Mnohde stoupla voda a budou volby. Evropské. PAN VOLIČ bude volit, ale dost dobře neví, koho by měl.  Aston tady v úterý vzdychal  po neexistujícím realistickém politickém proudu, v pondělí doporučoval volit osoby, vlastně osobnosti, jednotlivce. Oba přitom věříme v "sílu demokracie". Když ona vlastně ale sama Evropská unie moc demokratická není.

Návštěva u staré dámy

Kdo neskáče

Tak jsme vyhráli! Kdyby český současný skvělý a domácím publikem bičovaný hokejový tým vypadl už ve čtvrtfinále, tak bychom neprohráli "my", ale ti naši flákači. Ale vyhráli jsme, a to pod heslem, jež zdobilo šatnu našich zlatých hochů:

 

"Jedna země, jedno srdce"

Úsvit robotů a tlapky koček

Od čtvrtka přes víkend probíhá v Juldě-Fuldě opět provizorně v Křižíkových pavilonech 29. ročník mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy. Byl jsem na něm i právě před čtvrt stoletím, kdy se jednalo teprve o 5. ročník tohoto podujatia. Tehdy poprvé jsem na něj přišel ne jako knihkupec, ale jako čtenář. Součástí výstavy byly i desítky doprovodných akcí. Vybral jsem si besedu s britským profesorem robotiky a kybernetiky Kevinem Warwickem. Nakladatelství časopisu Vesmír ji konalo v souvislosti s vydáním Warwickovy knížky "Úsvit robotů, soumrak lidstva" a proběhla v sobotu od deseti hodin na balkóně střední haly. Tak si přečtěte, jaké byly před 25 lety představy o tom, čemu dnes říkáme "umělá inteligence":

Hospůdka

Právě včera, když jsem dopsal své líčení 14. komnaty o (ne)léčení své neregistrované partnerky Janinky mne znovu napadlo, jak předzvěstné bylo dát si do podtitulku mého blogu označení "Hospůdka u hřbitova". Napsal jsem, odeslal Ondřeji Neffovi k uveřejnění do dnešního Neviditelného psa a podíval se na poštu, ve které jsem zahlédl další parte. Zemřel Ivan Dokulil aka Jakub Sinderhauf. Do našich diskusí i hospodských hádek se představoval skrytým obličejem Jindřicha Štyrského. Než tedy provozovatel blogspotu ve spolupráci s trolly prakticky znemožnil další diskusi. I nadále jsme si psali a dokonce se i párkrát v Praze setkali.

Tak tedy s Bohem, milý příteli Ivane/Jakube!

Čtrnáctá komnata o českém zdravotnictví

Aneb Co v TV seriálu o rakovině taky ještě nebylo

O úspěšném seriálu ČT Smysl pro tumor jsem tady psal už v březnu. Ten seriál u mě otevřel i třinácté, čtrnácté, patnácté a další komnaty. Třináctou, tu o nemoci a smrti své milé ženy Ivany, jsem ukázal minule, teď jen doplním ještě jednu drobnost: Ivanka mi z nemocnice občas volávala, a to i když potřebovala drobnou pomoc, jako například dovezení teplého mátového čaje. Asi týden před smrtí mi volala z interny nemocnice Na Homolce, že potřebuje, abych jí pomohl s lepším ležením na lůžku. Ve dvě v noci. Slyšel jsem v telefonu, jak k ní přišla sestra, která jí trpělivě vysvětlovala - proč s ní nemůže hýbat ona. No protože je těžká a paní sestra by si namohla páteř. (A co druhá sestra? A co skvělá naklápěcí lůžka Linet?) Ivanka měla, pravda, vázání na lyžích nastaveno na 108 kg, ale tolik po klostridii nejspíš neměla. Přesto jí měli vysloveně za zlé, že je "tlustá". Tlustá tak, jak může být člověk, kterému v dětství, ba ani dlouhé desítky let poté socialistické lékařství nenašlo problémy se štítnou žlázou. V propouštěcí zprávě si ještě smlsli, když udali, že vážila 148. Ale to ji vážili - i s vozíkem na němž seděla! To už není ani o "matematice", ani o počtech, ale jen o logice - anebo lenosti ze zlé vůle.

Bezpečná pláž u nebezpečného moře

Máme za sebou povinnou, i když uchvacující prohlídku křesťanských svatých míst v arabském Betlémě. Je po desáté hodině letního izraelského času, stále ještě pátek 6. října 2023 a my už máme odpracováno. Teď už nás čekají jen turistické radovánky. Na odpoledne nám domluvil Radek místo původně plánované návštěvy antického Šekemu (dnes palestinský Náblus), kde právě proběhly nějaké virvály, bezpečnější svačinku u jedné Češky, žijící v Kirjat Gat, což je dost na jihu. A když už se potrmácíme na jih, vykoupeme se i v blízkém moři na úplně nejjižnější izraelské (Izraelcům přístupné) pláži pod Aškelonem.

Narozen 14. května

Autor s Benem Gurionem na jeho letišti 30.9.2023

Když jsem byl malej, tak jsem věděl, kdo, nebo spíš co jsou ti tři květnoví ledoví muži, protože právě o tom třetím jsem měl narozeniny. Takže jsem se už na Pankráce těšil, na Serváce jsme slavili a na Bonifáce jsem si mohl už od rána užívat dárků.

"Americké bomby zabíjejí palestinské civilisty"

Zlobil se US prezident Smutný Joe Biden. Hm, a vědí voni, osobo, jak izraelská armáda nejen americkými bombami "zabíjí palestinské civilisty"?

1. IDF rozhází nad identifikovaným cílem výstražné letáky.
2. Všem mobilům v okolí cíle přijdou varovné SMS.
3. Většině civilistům v okolí mobily i zazvoní. Když zvednou hovor, je jim přečtena výstraha.
4. Krátce před samotným bombardováním dopadne na (většinově plochou) střechu výbuška, která otřese celým domem, aby bylo jasné, že  výstraha je míněna vážně.
5. Civilisté se hrnou ven, ale před domovními dveřmi čeká hlídka Hamásu. Kdo chce utéci mimo objekt, toho zastřelí. Kdo barák neopustí - toho "zabije" izraelská armáda americkou bombou.

Metro - o čem se před 50 lety nepsalo

A o čem se nepíše a nemluví ani dnes, ani při tak slavném výročí. Což mě tuze překvapuje.

Betlém dvojí, trojí, čtverný...

Omarova mešita na náměstí Jesliček

Město Betlém je město povýtce arabské. Arabské křesťanské a arabské muslimské. Dnes tedy spíše muslimské a křesťanské, protože muslimové křesťany z Betléma poznenáhlu, avšak trvale vytěsňují. A to za absolutního nezájmu papežů, hlavně těch posledních pokrokářských papežů. Betlém má sice předepsaného křesťanského starostu, ale doby kdy zde byla převážná většina křesťanů už pominuly. Teď je jich jen asi 30 %. Betlém je tedy hlavně dvojí. Což si turista uvědomí až posléze.

Javoříčský pomník ruským vraždám

Pohled zleva

V neděli 28. dubna si několik set lidí připomnělo 79 let starý nacistický masakr v Javoříčku, které Němci vypálili 5. května 1945, jen několik dní před koncem II. světové války v Evropě. Jeden z největších hromadných masakrů na území tehdejšího dochcípávajícího Protektorátu rozpoutali příslušníci jednotky SS zvláštního určení pod velením pětatřicetiletého poručíka Egona Lüdemanna. Přijeli sem dnes neprůjezdnou silničkou od asi 5 km vzdáleného hradu Bouzov, kde měli své hnízdo. Několik set metrů před vesnicí silnice překračuje mostkem potůček Špraněk, který tu vtéká do potoka Javoříčka. Na tomto anonymním místě bylo zastřeleno prvních pět javoříčských mužů. Možná tu byli na poli, nebo pracovali v lese. Ale to byl jen začátek.

Prosúkování Jeruzalémem

„Prosúkování“? Ano, ano. Procházka súky, kde jde spíše o prosoukávání se či prokousávání se 6D prostorem. Ke třem obvyklým rozměrům se přidávají vůně, zvuk a čas. Ne jen ten pouhý čas turisty, jsoucího od bodu A ke svému autobusu, kde musí být za hodinu a půl. Sem se zasouvá ještě úplně jiný čas, který se počítá na tisícovky let, ve kterých se vařil jeruzalémský kotlík. A do tohoto prostoru proniká další netušený vesmír, vesmír tří hlavních naboženství (a nepočítaně jejich odrůd) a jejich tradic, ať už uvědomělých, vědomých či jen prostě žitých.

Jak se prodloužit o 9 cm ZDARMA

V pátek jsem měl zase jednou hospodářský den. Kromě praní v pračce a mytí nádobí v myčce jsem se pustil do vysávání. Jenže než začnu uklízet, tak si nejdříve přece musím uklidit! Tu lavinu novin zejména, co mi z pracovního stolu spadla na koberec. Přitom jsem si ve zdarmých novinách všiml celostránkových inzerátů, které nabízejí různé zdravotní vynálezy zdarma. Jenže většinou je nabídka časově omezena - a vždy je omezena množstevně. Většinou na 100 kusů. A nejspodnější geologická vrstva novin pochází z 18. prosince loňského roku. O co jsem to přišel?

Zahrada ticha

Minule jsem se v referátu o návštěvě hory Moria dopustil po způsobu bedekrů několika zjednodušení, což mi správně vytkl čtenář T. Kubín. Původní horu stavitelé zasypali. Napsal jsem sice že za to může "definitivně až hrozný král Herodes Veliký", ale prvním stavitelem plošiny byl už král Chizkijahu, poté ji rozšířili Hasmonejci. Herodes dílo "jenom" rozšířil do současné podoby - jak opisuji z Kubínovy připomínky.

Když už začínám připomínkami - včera psaného času, tedy ve středu, se naše výprava účastnila tradičního Pochodu Jeruzalémem, který se koná v době oslav svátku Sukot. Dnes se dovídáme, že poté, co se egyptští účastníci vrátili domů - začalo v Egyptě po dlouhém období sucha pršet!!!

Můj bratr Šlomi

"Mnoho hodin jsme se schovávali v sadu a mohli jsme jen poslouchat. Asi po pěti hodinách ten sad zapálili. Měli jsme dvě možnosti: Buď se nechat upálit za živa, nebo utéct a doufat, že teroristé nás nepostřílí. Rozhodli jsme se zariskovat. Vyběhli jsme a utíkali, dokud jsme nenarazili na jednotku izraelské policie, která nás vyzvedla z bitevního pole a odvezla na policejní stanici v městečku Ofakim. Po cestě jsme viděli mrtvá těla, spálená těla, spálená vozidla. Těla vytažená z aut."

Nikdy více znamená teď!

Zveme vás k partnerství v potírání antisemitismu a zápase o pravdu

Izrael bojuje o svou existenci a my stojíme před jasným rozhodnutím, na kterou stranu se přikloníme. 

George Orwell, dobrý znalec propagandy a totalitarismu, kdysi trefně napsal, že „může přijít doba, kdy první povinností inteligentních lidí bude opakovat samozřejmosti.“ Pokud jde o Izrael, platí to dnes beze zbytku.

Proto vás v neděli 14. dubna 2024 v 14.00 Česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) zve na veřejnou akci Kulturou proti antisemitismu, jejímž cílem je pokojným a kulturním způsobem vyzvat k rozhodnému postoji proti šířícímu se antisemitismu ve světě a vyjádřit solidaritu s civilními oběťmi války v Izraeli.

Hora Moria

 

„Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.“ (Žalm Davidův132) 
Bývala tu hora, zvaná Moria. Kde je ta hora? Stavitelé ji zasypali. Oproti třeba Golgotě, kterou ohryzali na kost, tak hora Moria je ukryta pod obrovskými nádvořími. Může za to definitivně až hrozný král Herodes Veliký, který horu, na níž stál Chrám, obehnal vysokými hradbami, mezi nimiž nechal utvořit rovinku hned v několika úrovních. Tak mocný totiž o svátcích býval kolem Chrámu nával židovských věřících, že velký královský stavitel Herodes rozhodl zbudovat pro ně planinku, na kterou by se vešli a nepadali přitom do okolních příkopů a propastí. Nechal postavit čtyři zdi, které vytvořily jakýsi obdélník zhruba 400 x 600 metrů. Vnitřek tohoto obdélníku byl pak zaplněn kamenisky až na úroveň podlahy původního Chrámu, a tedy i vršku oné pověstné Skály. Vznikl tak kvádr, kterému se dnes říká Chrámová hora. Rozlohou je roven celé čtvrti starého města a tvoří tak vlastně jeho samostatnou pátou čtvrť. A nahoře, na placce, je současný chrámový okrsek současných chrámů. Muslimských chrámů. Chystáme se sem vystoupat, i když to nejdříve netuším.

Půl roku zoufání a doufání

V palčivém nedělním odpoledni se ve tři hodiny sešly na Václaváku stovky lidí, aby podpořili Izrael a vyzvali k navrácení rukojmích. Uplynulo totiž přesně šest měsíců od vpádu palestinských teroristů z Hamásu na mezinárodně uznávané území Izraele. Hamásníci při něm bestiálně zavraždili na 1.200 lidí. To je nejvíce izraelských obětí během jednoho dne od nacistického vyvražďování Židů! A celých těch šest měsíců je 130 dalších lidí nezvěstných. Uneseni, zbiti, mučeni, ženy opakovaně znásilňovány, bez léků a potřebné výživy zejména pro děti jsou bezpochyby někteří z nich už po smrti. Zejména, když si je podlí teroristé berou za lidské štíty. Dosud nebyly zveřejněny jejich seznamy ze strany únosců, dosud nebyl umožněn přístup Červeného kříže!!! A tak toto shromáždění bylo neseno hlavně snahou o jejich návrat, nikoli politickými proklamacemi.

Červí dírou k Božímu hrobu

Minule jsem tajnou větví Via Dolorosy přišel na střechu kaple sv. Heleny. Prohlédl jsem si tam africkou hliněnou vesničku. Ocitl jsem se na vršku nejvýchodnější části Božího hrobu; na západě se boulí dvě šedé kupole tohoto souchrámí. Vzdušnou čarou to mám ke vchodu k tomu pupku světa jen třicet metrů. Když jsem sem náhodně zabloudil poprvé, tedy v roce 2008, tak jsem se vracel zpátky na Khan el-Zeit a obíhal to kolem. Doma jsem si pak hledal vyprávění dřívějších jeruzalémských poutníků - a prý tu je zkratka. Při další návštěvě v roce 2014 jsem ji skutečně našel a teď už ji užívám běžně.

Žonglování kolem financování ČT a ČRo

Když vloni na podzim zveřejnil ministr kultury Martin Baxa (ODS) parametry velké mediální novely, strhl se velký křik z mnoha stran. Nejvíce křičely soukromé televizní společnosti a obecně mediální domy, které varovaly před "destabilizací celého mediálního trhu". A to kvůli konkurenci veřejnoprávních médií, přesněji "médií veřejné služby". Nejlepší by prý podle nich bylo, kdyby internetové divize České televize a Českého rozhlasu byly vůbec zrušeny, tedy iVysilani a iRozhlas. Taková kravina!

Africká vesnice na střeše světa

Minule jsem tady při zprávě o hoře Sion udělal svou "obvyklou chybu", na kterou mne laskavě upozornil čtenář Pavel Kaňkovský. Pro Davidův symbolický hrob jsem použil výraz "kenofat", ačkoli správně mělo být kenotaf  (v latinském pravopisu cenotaf, řecky κενοτάφιον – kenotaphion, od κενός – „prázdný“ a τάφος – „hrob“, více na Wiki). Děkuji za upozornění a hluboce se omlouvám. 

A teď už mířím od hrobky židovského krále a místnosti Poslední večeře do starého města jeruzalémského. Vchází se tam z hory Sion Sionskou branou, do jejíhož kamene jsou od roku 1948 vtesány stopy po kulkách izraelských zbraní. Teprve formující se izraelská armáda se zoufale snažila dobýt zpátky Židovskou čtvrť, což se jí nepodařilo, úspěšná byla jen při evakuaci místních obyvatel. Dnes nám nikdo nebrání ve vstupu, musíme jen dávat pozor na protijedoucí auta. Branou se do města nevchází rovně, vevnitř je zalomena v pravém úhlu doprava, takže vyjíždějící auta musí točit o devadesát stupňů doleva. Moderní provoz v starobylé architektuře je tu umožněn pouze v jednom směru. A je tu potřebný, protože zde se ve starém městě bydlí. Jak dosvědčují i nápisy na zdech, které jsou tu po vítězném roce 1967 postaveny na starém půdorysu poté, co Jordánci celou Židovskou čtvrť zplanýrovali. A ty nápisy žádají turistické návštěvníky, aby se chovali uměřeně, protože tady se v těch uličkách skutečně bydlí!